top of page

Šumava, Horní Planá


-kdy-06/2013

-kde-Horní Planá (Jihočeský kraj)

-jak se tam dostat-vlakem, autobusem

-co je tam-Šumava, Lipno, koupání, tůry, Stezka korunami stromů

Opět jsem si prodloužila víkend o pátek, protože když už jet až k Lipnu, kam není moc dobré a rychlé spojení, tak ať z toho aspoň něco mám. Z Prahy jsme nejprve jeli brzy ráno žlutým autobusem z Anděla do Českého Krumlova. Tam jsme měli něco přes hodinu na přestup. Tak akorát si projít hlavní památky města a znovu zpět na Autobus směr Lipno nad Vltavou. Málem jsme ani nedojeli, protože se mi tak strašně chtělo na záchod, že posledních pět minut jsem už stála připravená u dveří a bylo mi jedno kde zastavíme, prostě jsem byla rozhodnutá vystoupit. Naštěstí to byla naše zastávka.

Udělali jsme si výlet na stezku korunami stromů. Těšili jsme se na nejdelší skluzavku v Čechách, ale bohužel už cestou lanovkou nahoru začalo drobně mrholit a nahoře na stezce už regulérně lilo. A v dešti skluzavka není otevřená. Přesto jsme si zachovali dobrou náladu a vyzkoušeli všechny atrakce, které stezka nabízí. V podstatě různé způsoby překonání cesty ve velké výšce nad zemí.

Protože déšť neustával, schovali jsme se do nedaleké hospody a dali si kafe. Původně jsme chtěli jít pěšky, ale takhle by nám akorát všechny věci zmokly hned první den, takže jsme se rozhodli sjet dolů autobusem. Obsluhy jsme se ptali, kdy jezdí. Měli jsme totiž jen jednu možnost jak se dostat do Horní Plané, kde jsme měli rezervované ubytování. Jel tam jediný autobus na který jsme museli přestupovat v obci Frymburk. Takže jsme ho nutně potřebovali stihnout. Číšník nám řekl, že autobus jezdí každou půlhodinu. Takže jsme nikam nespěchali, v klidu se trochu osušili a pak se vydali na autobus dolů do Lipna abychom stihli ty naše šílené spoje. No a jak tak koukám, nikde nikdo. Natožpak autobus. S hrůzou jsme zjistili, že autobus sice jezdí "každou půlhodinu", to ale podle číšníka znamená "vždycky v půl" a teď byla celá.

Čas se krátil a pěšky bychom to nestíhali. Zbývala lanovka. Sice stála, ale když jsme se přišli zeptat, tak nám jí spustili. Problém byl v tom, že pršelo a lanovka měla látkové potahy, sice pod stříškou, ale suché rozhodně nebyly. Hledali jsme na co si sednout ale nic jsme nenašli, tak jsme se s podezřelým mlasknutím sesuli na vlhké potahy. Jeli jsme vlastně úplně sami, nikdo jiný takový blázen není. Dole se nám zaměstnanci už zdálky smáli. Na zastávku autobusu jsme dorazili včas. Protože tu ale visel jízdní řád dva roky starý a náš autobus v něm vůbec nebyl zapsaný, tak jsme na něj pro jistotu číhali skoro uprostřed silnice, že si ho kdyžtak stopneme. Přijel a zastavil. Cesta do Frymburku proběhla v pohodě, přestup také a brzy už jsme byli v suchu v našem penzionu.

Pršelo celý večer a celou noc a ráno překvapivě taky pršelo. Nevzdali jsme se ale, nasadili pláštěnky a vydali se na cestu vlakem do stanice Černý Kříž, odkud jsme měli v plánu jít takzvanou Medvědí stezku po stopách posledního zabitého medvěda. první hodinu jsme šli ještě v pláštěnkách, ale pak se konečně počasí umoudřilo a zanechalo jen bahno na cestách.

Prošli jsme několik zajímavých typů krajiny, různé druhy lesa, typické šumavské černé jezero, oranžové potoky, které jsme překřtili na "pivo". Následovaly různě tvarované skály, paseky a pomalý sestup k vlakové zastávce Ovesná. Už skoro na konci jsme si uvědomili, že tu něco nehraje. Kde je slibovaný pomník posledního medvěda. Na mapce jsme si pak našli, že byl vlastně úplně na začátku a tak jsme ho ještě za deště bez povšimnutí minuli.

V den odjezdu bylo nádherně. Tak nádherně, že jsme se ráno ještě svezli přívozem do Bližší Lhoty a udělali si tu procházku.

Z Horní Plané jsme potom jeli zpět do Prahy vlakem přes České Budějovice. Na nádraží tam stály dva vlaky do Prahy, jeden měl jet o několik málo minut dříve než ten druhý. Tak jsme se nacpali do toho prvního a tiše jsme se posmívali těm druhým, kteří jeli ještě nějakou oklikou. Asi po půlhodině jízdy se nám rozbila mašina. Nouzově jsme stavěli na nějakém malém nádraží a čekali skoro hodinu na novou. Mezitím kolem vesele prosvištěl ten druhý vlak na Prahu a ještě několik dalších. Jooo karma...

Štítky:

bottom of page