Dvoudenní Křivoklátsko okolím Zbirohu
-kdy-05/2017
-kde-Kařez, Zbiroh, Křivoklátsko (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-autobusem, vlakem do Kařezu
-co tam-čistá příroda, lesy louky, studánky
S přítelem jsme se vydali na takový čundr skrz Křivoklátské lesy. Měli jsme strach z počasí a tak jsme nakonec sehnali ubytovaní v chatce v kempu ale nakonec bylo celkem slušné počasí, že by se dalo v klidu spát i venku. Naplánovali jsme si docela ambiciózní 50 km trasu z Kařezu do Nižboru s přespáním ve Slapnici. Takže denně nějakých 25 km. Musím přiznat, že to bylo už dost za hranicí, obzvláště když jsme první den vyráželi z Kařezu až v jedenáct a druhý den jsme si po dlouhém týdnu také přispali až do desíti. Já to nakonec odnesla angínou. Počasí bylo totiž jako na houpačce, slibované přeháňky sice nepřišly, ale pět minut to bylo na tričko a dalších pět minut zase spíš na svetr.
Cestu jsme brali i tak trochu jako takzvaný digitální detox, jediný povolený přístroj byl foťák, mobil nesměl z batohu. Naštěstí jsme všechno pěkně trefili až na malé bloudění nakonci před kempem. Z Kařezu jsme se podle trati dostali na Modrou značku a té jsme se už jen museli celou cestu držet. Cesta vedla krásnou krajinou, lesy i poli, a všude bylo asi milion čtyřlístků. Pokud vás čeká nějaká zkouška a jste pověrčiví, tak už víte kam na ně vyrazit. Velkou zajímavostí byla Sládkova lesní studánka. Určitě to znáte ze školy: "Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les..." (případně nějakou její vtipnou zkomoleninu). Václav Sládek se k jejímu napsání inspiroval právě tady, studánka je pitná a dokonce i ten javorový kmen z básně je tu nedaleko. Cesta se pak vine kolem Zbirožského potoka který několikrát překročí, voda je čistá, ale koukali jsme že tu žijí pijavice a nebo taky larvy chrostíků (ti si staví ve vodě takové trubičky z kamení nebo jehličí).
Druhou velkou zajímavostí je Skryjské jezírko. Doposud jsme šli celou cestu sami, u jezírka byly z ničeho nic davy turistů.
Hned za jezírkem odbočuje cesta do kempu Slapnice, tu jsme ale minuli a tak jsme si zbytečně vyšlápli kopec ke Skryjím a museli se vracet. Protože já jsem byla autorkou myšlenky nekoukat se do mapy, tak věřte, že jsem si tuhle okliku taky pěkně "vyžrala" :) Kemp byl fajn, už jen proto, že jsme tam byli úplně sami. Sezóna začala teprve dnes. Udělali jsme si oheň a opekli klobásu. Nad hlavou jsme měli nádherný západ slunce a po něm padla hluboká tma. Chvíli jsme jen mlčky zírali do ohně a uslyšeli dupot, čvachtání a chrochtání. Hnalo se na nás stádo divočáků, asi tu byli zvyklí řádit, když ještě byl kemp zavřený. Jak ráda jsem byla za ten skromný ohníček, protože někde za našimi zády se vylekaní kanci zastavili a odchrochtali zase někam pryč.
Ráno jsme vyráželi celkem pozdě a čekal nás dlouhý den. Jako první jsme šli nahoru do Skryjí, ty proslavil Joachim Barrande, který zde našel trilobita a také tu na jeho počest vede spíše dětská "trilobití" naučná stezka. Součástí stezky je i vyhlídka s dalekohledy, u kterých bych však byla velmi opatrná s manipulací, protože jeden z nich v současné době nabízí místo pohledu do krajiny pohled na nově vznikající vosí hnízdo přímo uvnitř trubky. Jakmile jsme sešli k Berounce, vydali jsme se po žluté ke zřícenině hradu Týřov. Cestou se jde po hraně suťových polí nad řekou, koukali jsme po nějakých zkamenělinách ale nic jsme nenašli. Z Týřova je krásný výhled do okolí, ale jinak je to spíše zacházka. Poté jsme pokračovali do Karlovy vsi a k zámečku Leontýn, tady už se jde hlavně po silnici a to není na bolavé nohy nic příjemného. Zámeček Leontýn je ústav pro tělesně postižené a moc z něj není vidět. Po zelené jsme pokračovali do Nového Jáchymova a konečně do Nižboru na vlak. Už jsme byli moc unavení a také jsme byli zatracené rádi, že už jsme na místě. Za odměnu jsme si dali pozdní oběd nebo spíš brzkou večeři v místní "nádražní" restauraci, která ale vůbec není "nádražní" jen má železničářský styl a docela zajímavá. Už jen třeba proto, že patří herci Tomášovi Hanákovi a zatímco jíte, můžete ho sledovat jak vedle parkoviště vyrábí stolek :)
