Kokořínsko, Dubá - Mšeno
-kdy-07/2017
-kde-Dubá (Středočeský Kraj)
-jak se tam dostat-autobusem do Dubé, z opačného směru vlakem nebo Autobusem do Mšena
-co tam-skalní města, studánky, vyhlídky, spaní pod širákem
Pokračování putování Kokořínskem, aneb navázali jsme přesně tam, kde jsme skončili. Odpoledne po práci autobusem do Dubé - naštěstí jezdí docela často. A pak pěšky po modré značce až na Vysoký vrch. V Dubé je zajímavá cesta podél sklípků v kopci a takzvaný mariánský pramen , který nedaleko sklípků vytéká, vše to leží přímo na modré turistické značce, která nás nakonec dovedla až do dnešního cíle. Bylo to celkem nějakých 6 kilometrů, nejprve kousek po silnici, pak terénem. Po čerstvě posekané louce jsme si museli pomoct navigací, protože vůbec nebylo vidět, kudy vede cesta. Na Vysoký vrch jsme dorazili až opravdu večer a mohli si tak vychutnat pěkný západ slunce nad Českým středohořím.
Včera nás navigace zachránila, ráno naopak trochu potrápila, chtěli jsme sejít na lesní pěšinu a zkrátit si tak cestu na silnici a směrem na jih k Beškovskému vrchu, ale pořád jsme bloudili v cestách co na mapě nebyly, zatímco, ta na kterou jsme se potřebovali dostat, zase chyběla ve skutečnosti. Chtě nechtě jsme se tak domotali až zpátky do Nedamova. Nakonec ještě že tak, protože jsme mohli ochutnat vodu z místní studánky - opravdu moc dobrá - a nabrat si i na cestu. Pramen vyvěral pod skálou a voda se nabírala přímo z vysekaného žlabu. Následoval výstup do kopce na Beškovecký kopec a Kočičí hřbet - s batohy a v horku celkem náročný. Na Beškoveckém kopci je vyhlídka na skalách, ale už pomalu zarůstá stromy a oproti vysokému vrchu zkrátka nic moc, je to ale pěkné místo na odpočinek. Zato cesta přes kočičí hřbet, poměrně úzký zalesněný hřeben je docela zajímavý zážitek.
Po sestupu jsme se chtěli vydat po zelené značce naučnou stezkou Pískovcová pohádka, jenže jsme to jak se říká "zakecali" a zelenou odbočku jsme minuli. A co hůř, nevěděli jsme, že jsme jí minuli, takže jsme se pak na stejnou trasu vydali v protisměru, a tak jsme se vlastně vraceli. A bylo horko. A čekal nás výstup na Housku. Z Housky se už před výstupem linula hudba a potulovali se lidé s kelímky piva a měli jsme strach, že tam bude nějaký festival. Po výšlapu nahoru jsme si to jen potvrdili. Takže nejzajímavějším zážitkem z Housky se stala spíše vyhlídka na Říp než samotný hrad. Docela jsme se těšili na prohlídku, ale festival nalákal tolik lidí, že se na prohlídky tvořily velké fronty, tak jsme se na to vykašlali. Naopak jsme si došli na Hermelín a pivo do nedaleké vyhlášené hospůdky. Sobotní putování jsme završili sestupem po červené značce z Housky. Já jsem ještě sestoupila až dolů do obce Konrádov abych nabrala vodu ze studánky - o co je hezčí o to je méně chutná než v Nedamově.
Poslední den sliboval velké horko a tak jsme plánovanou trasu zkrátili na minimum. Po zelené jsme sešli do Konrádova a znovu se vyšplhali Údolím bílých skal na protější kopec. Odtud po žluté do Ráje a dále do Mšena, vykoupat se v místních lázních. Cestou bylo nejzajímavější setkání s raky, tedy spíš s jejich pár prázdnými schránkami, ale i tak jsme to brali jako zajímavost. Jen doufám že se jim nestalo nic přičiněním člověka a byla to z račího pohledu přirozená smrt. V údolí bílých skal byl příjemný chládek, o to horší byl sestup do rozpáleného údolí a obce Ráj.
V ráji mají spoustu koní a jednu hospodu, pořád plnou. Jinak je to spíš takový konec světa. Po jídle, cestou do Mšena jsme míjeli žlutě značený okruh - Cinibulkovu naučnou stezku, tady už jsem jednou byla, chce to bez batohů a v plné síle, protože fakt stojí za to.
Mšeno bylo jako vysvobození, krásné opravené lázně-koupaliště. Voda byla ledová, ale to bylo právě to nejlepší - lidi v ní nevydrží dlouho a tak se i do malého bazénu vejdou lidé z celého širokého okolí. Času jsme měli akorát abychom se ochladili a poleželi si pěkně ve stínu na trávě a pak vyrazili na vlak.
