Kolem Prahy 03 - Vrané
Vrané nad Vltavou
Dobrá dopravní dostupnost (v jednom směru)
delší (12-16 km)
kopcovitější terén
možnost občerstvení - restaurace na konci
O jednom deštivém zimním dlouhém večeru jsem si sedla a projela prstem po mapě (myší po obrazovce) všechny železniční tratě kolem Prahy a rozhodla se na každou z nich vymyslet zimní výlet. Zdá se že se plán povedl a stačí si jen náhodný výlet předem připravený na papíře prostě jen "vylosovat z klobouku" , někdy i doslova. Na jednu stranu složené kartičky jsem dala krátký popis, odkud a kam pojede vlak, jestli je to fyzicky náročné, na jak dlouho, jestli je cestou nějaká pěkná restaurace, jestli se dá výlet zkrátit, nebo jak dobré je dopravní spojení v případě, že by cestou nastaly nějaké změny, třeba se zhoršilo počasí.
Další z výletů nás zavedl na jih Prahy, do Vraného nad Vltavou. Vlak jezdí každou půlhodinu (:25, :55) z Hlavního nádraží a cesta trvá něco přes půl hodiny. My jsme měli tu smůlu, že zrovna byla výluka a vlak jel místo z Hlavního nádraží z Vršovic a zjistili jsme to až v půlce cesty. Jenže zatímco vlak jede do Vršovic asi pět minut tunelem, objet to celé tramvají je o krapet delší a tak nám to samozřejmě ujelo. Dala jsem si už od začátku úkol si vždy před cestou překontrolovat spoj (tam, zpátky už to vždycky nějak dopadne) ale vždycky jsem na to zapomněla a bylo jen otázkou času než se mi to vymstí. Samozřejmě půlhodina na čekání není nic hrozného a tak jsme byli rychle zase na cestě.
Od zastávky vlaku se jde doprava k rozcestníku a přes koleje po červené značce. Červená pak udává směr po celý zbytek trasy, takže vlastně pohoda. Nejprve se jde chatovou osadou a potom nahoru do kopce podle potoka. Opět je na místě varovat před bahnem, ale oproti tomu, čím jsme šlapali v Klecanech je to jen slabý odvar. Naštěstí se opět potvrdilo, že čím výš, tím méně bahna a brzy už byla cesta lesem příjemná. Na kopci se musí projít obcí Březová a hned znovu do lesa. První cestou doprava za vesnicí se dá po neznačené cestě dojít k opravdu pěkné vyhlídce. V mapy.cz, které máme pro orientaci na výletech s sebou pro jistotu v mobilu, je značená jako vyhlídka na Měchenice. Je trochu podobná Máji, skalnatá a záleží na každém kam až si troufne slézt. Když je hezky, a že zrovna bylo, skály jsou ohřáté od slunce a dá se tu i na chvíli posadit (a poobědvat).
Po návratu na červenou jsou o kus dál, na kraji vesnice Oleško, další dvě vyhlídky, i když už ne tak monumentální. Obě se nachází přímo pod dráty vysokého napětí, takže až uvidíte dráty, běžte kolem nich a nemůžete to minout. Oleško je svažitá vesnice - chatová osada. Zkrátka v tomhle směru se jde jen dolů a dolů až se člověk diví, kde že to vlastně nastoupal. Poslední vyhlídka se pak jmenuje Orlík a je z něj vidět na Davli.
V Davli jsme měli naplánovaný oběd v Restauraci V Pivovaře (přejít most pro pěší a doleva). Mají tu vlastní pivo a bramborákové speciality. Po jídle tu byly dvě možnosti, buď jít na vlak už tady v Davli (nebo na autobus na Smíchovské nádraží) nebo si popojít dál po červené podle vody na zastávku Petrov-Chlomek nebo Petrov u Prahy. Předchozí vlak nám už před nějakou dobou ujel a další měl jet až více než za hodinu, tak jsme si to nakonec dali až do Petrova u Prahy. Cesta už vedla po rovině, tentokrát už ne kolem Vltavy ale kolem Sázavy, na začátku opět bahnem, pak po betonové cestičce. Celkem to bylo s vyhlídkami asi 13 km, pokud bychom končili v Davli tak by to bylo kolem desíti. Takže bacha na to, zpátky odpoledne z Davle nebo Petrova už vlaky tak často nejezdí.
