Beskydy
-kdy-05/2018
-kde-Vyšní Lhoty - Mosty u Jablunkova (Moravskoslezský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Frýdku-Místku, busem do Vyšních Lhot, z Mostů u Jablunkova vlakem zpět
-co tam-3 až 4 denní hřebenovka (50 km)
Beskydy se mi vždycky zdály daleko, ale lákavé. Pořád se o nich mluví jako o jednom z posledních míst s divokou přírodou u nás, kde ale také neplatí přísná pravidla ohledně pobytu v přírodě. 4 dny volna by na takový menší přechod měly stačit. Vyráželi jsme ve čtvrtek ráno z Prahy a s přestupem v Ostravě jsme se i když asi s hodinovým zpožděmím dostali do Frýdku-Místku. Následoval přesun autobusem na konec obce Vyšní lhoty a odtud už pěkně po svých nahoru. Cesta na rozhlednu Malá Prašivá vede pěkně po asfaltu, jasně šlapání v lese po asfaltu je naprd, ale na druhou stranu to znamená mírný sklon kopce a to se mi, vzhledem k mému současnému zdravotnímu stavu hodilo. Zanítily se mi totiž šlachy na patě. Ještě před pár dny jsem sotva pajdala, ale pro náročný přechod jsem vynalezla příjemnou kombinaci nalepených gelových pásků kolem nohy a protizánětlivého krému. Přesto se mi do kopce nešlo tak hladce jako obvykle a že mě jich ještě čekalo!
Na malé Prašivé je rozhledna (tu jsme si nechali ujít, vypadala, že už je dávno zarostlá stromy), hospoda (tu jsme si ujít nenechali), kostelík a za ním nejlepší houpačka v Beskydech, fakt. Je přímo na startovací ploše na paragliding a když se pořádně rozhoupete, máte pocit, že odlétáte někam plachtit nad krajinou.
U Prašivé jsme se také napojili na červenou hřebenovku, po které budeme pokračovat i další den. Vyšlápli jsme si na vrchol Čupel, ale moc výhledů jsme si neužili. Většina vrcholů, kde jsme byli, už je zarostlá stromy, takže přesto, že jde člověk ve výšce skoro 1000 metrů, jde většinou lesem a výhledy do krajiny jsou poměrně vzácné. U Čupelu jsme pozorovali krkavce. Nikdy by mě nenapadlo, co dokážou ve vzduchu. Nevím jestli to byla hra nebo námluvy, ale společně se vrhali střemhlav dolů i vzhůru, létali vzhůru nohama a navzájem do sebe ve vzduchu naráželi.
Přestože je na hřebeni v mapě značená jedna studánka vedle druhé, po letošním suchu jich byla spousta vyschlých, jiné špinavé nebo se z nich nedala nabrat voda. Zkrátka jsme měli žízeň a pořád jsme nemohli žádnou sehnat. Štěstí se na nás usmálo až u hory Ropice. Radek se vydal prozkoumat vrchol na značené cestě, já se vydala po vrstevnici prozkoumat studánku, s tím že sraz si dáme pod vrcholem. Oba jsme byli úspěšní, i když jinak, než bylo v plánu. Radek našel pitnou vodu a já skvělé posezení s výhledem do krajiny. Z červené je to sice trošku odbočka ale pěšorest (lavičky se stolem a stříškou) pod Ropicí opravdu mohu jen doporučit. Cesta pokračuje k chatě Slavíč, tam jsme se zastavili na pivo a večeři. Jen bacha na to, že tyhle chaty často přestávají vařit už kolem páté odpoledne. Největší nápor mají kolem oběda, většina lidí dělá jednodenní výlety a takhle večer už tu zkrátka není moc lidí, pro koho by se vyplatilo vařit. Bylo asi půl páté a prý už zavírají, naštěstí se nám je podařilo ukecat aspoň na dvě porce halušek.
Další den ráno jsme vyráželi na lačno a snídali až cestou u přístřešku Lačnov - u toho jsme sledovali nějaké Poláky jak tahají dřevo z lesa s koňmi. Koně byli pěkně ověnčení stužkami a starodávným postrojem, kdyby se z lesa každou chvíli neozvalo "kurwa" tak by to byla idylka. Nechtěli jsme dlouho provokovat jídlem, když ostatní pracují a tak jsme pojedli, popili a vydali se na další cestu. Na chvíli jsme se museli odpojit z červené značky, abychom se po modré dostali na jinou červenou hřebenovku, na protějším hřebeni. V jedné zatáčce na silnici bylo opět překvapivě pěkné posezení s výhledem na Lysou horu. Lysá hora byla nedávno na Idnes.cz označená jako jeden z přírodních "Václaváků" Česka. Přelidněná, až to hezké není, no a my tu šlapali sami, nikde ani živáčka. Druhá červená vedla po hranici se Slovenskem. Občas jsme dokonce šli mezi hraničními kameny v pásu nikoho. Podnebí tu bylo úplně jiné, hlavně voda tady byla, jeden potůček za druhým, pěkné studánky, bahno, které bylo nutné překonávat. Kolem potůčků se mi chodí moc hezky, ten zvuk tekoucí vody je vždycky takový uklidňující.
Nejlepší pramen na pití mají ale u kaple na Muřinkovém vrchu. Teče přímo z kohoutku. Je tu i posezení, které je před finálním výstupen na Velký Polom (1067m, nejvyšší bod cesty) skoro nutností. Na Velkém Polomu řádí kůrovec a tak je to opravdu jeden polom vedle druhého. Je tu krásný výhled do Slovenska, údajně na Roháče (podle kolemjdoucích). Z Polomu už je to jen kousek na Kamennou chatu a Rozhlednu Tetřev. Na Kamenné chatě se dá dobře najíst a z Tetřeva zase zadarmo podívat do kraje. Ještě hezčí je ale výhled z vrchu Kostelky o kousek dál. Protože je tam sjezdovka, odkrývá výhled naopak na českou stranu. Pro nás už to ale znamenalo opustit vrcholy hor a začít po modré sestupovat dolů, na slovenskou stranu.
Poslední noc byla opravdu strašidelná, večer se začaly ozývat divné zvuky. Takové klapání, jako by někdo mlátil do stromu, ale bylo jasné že to musí dělat nějaké zvíře. Myslím že to byl tetřev, dočetla jsem se, že když se chystá na tokání, tak se už večer někdy začíná připravovat. Hrozně ráda bych chtěla vidět tetřeva, ale slyšet ho bylo taky fajn. Zkratkami v lese jsme došli až do obce Megoňky, kde je přírodní zajímavost - kamenné gule. Velké kamenné koule. Je tu lom, který ale může na první pohled zklamat, je tu totiž jen jedna velká koule (a pár dobře schovaných "polokoulí" které ještě nebyly úplně odkryté. Pokud chcete vidět víc megoňek, je potřeba se vydat zleva zvenčí podle lomu. Vede tu hodně strmá pěšinka nahoru, kde se v lese ukrývá několik dalších koulí. Lom se dá obejít kolem dokola ale koule jsme našli jen na levé straně.
Od Megoňek jsme se vydali po žluté do Mostů u Jablunkova na vlak. Cestou jsme se zastavili na louce u přírodní památky Motyčanka, kde zrovna kvetlly horské orchideje a o kus dál v lese jsme viděli malou veverku. Ještě sotva uměla vylézt na strom. Dorazili jsme na vlak, ale překvapeně jsme zjistili, že jsme na špatné zastávce a tak nám ujel byly to totiž Mosty u Jablunkova, zastávka a ne žst. a ani jeden z nás si toho nevšiml. Takže ještě kus pěšky a pak vlakem do Ostravy, krátká prohlídka města a domů. Z Ostravy byla nejzajímavější radnice, která má nejvyšší radniční věž v ČR a slouží jako rozhledna.
