Český kras
-kdy-07/2018
-kde-Srbsko/Beroun
-jak se tam dostat-vlakem
-co tam-toulaní a koupání, možnost navštívit Koněpruské jeskyně
Protože letošní léto je strašně horké, museli jsme tomu přizpůsobit i naše výlety. Kvůli povaze přítelova zaměstnání si nemůžeme na léto brát delší dovolené, snažíme se ale využít každou chvilku a "utéct" z rozpáleného bytu někam do přírody alespoň každý víkend. Navštěvujeme rodiče, jezdíme na čundry a podobně. Když ale předpověď neustále hlásí teploty nad 30°C nedá se toho moc podnikat. Přesto jsem vymyslela víkendový výlet se spaním venku a s tolik důležitou dávkou chladné vody.
V pátek po práci jsme vyráželi ze Smíchovského nádraží směr Srbsko. Chtěla jsem se pochlubit nově objeveným turistickým cílem - Kodou. Kodský potok a kaskády už jsem na jaře navštívila sama, takže pro mě už jen malé opakování. Z lesa byl cestou slyšet strašidelný řev, že by jeleni? Na jaře jsme jednoho potkali na cestě a na odchodu na nás mručel úplně stejně. U Kodského pramene u rybníčku jsme povečeřeli a naplnili vodu na další cestu. Pokračovali jsme po modré značce ke Kodské jeskyni a pak na louky mimo přírodní rezervaci, kde jsme si chtěli ustlat. Sotva jsme se začali chystat vybalit karimatky, z poza lesa se vynořil horkovzdušný balon a začal přistávat přímo na nás. Tak jsme se zase sbalili a pokračovali dál až jsme si na jiné louce našli pěkný plácek.
Druhý den jsme vstali brzo, protože nás budilo sluníčko. Teda aspoň mě a já budila přítele, protože mi bylo horko a nemohla jsem spát. Čekal nás jen krátký úsek k lomu Homolák. Koupání je to adrenalinové, jednak tu není příliš dobrý vstup do vody, takže je nejlepší prostě skočit, jednak je sem oficiálně vstup zakázán. Lidí tu bylo mraky, voda chladná a čistá, okolní břízky a borovice nabízely stín. Celý den jsme strávili u vody. Večer přišel déšt a s přestávkami pršelo skoro celou noc. ještě jsme stihli prozkoumat nedalekou skálu posetou dírami. Při bližším pohledu se ukázalo, že co díra to ptačí hnízdo, po důkladném pátrání na internetu jsem zjistila, že je to patrně břehule říční, příbuzná vlaštovce.
Ráno jsme si ještě zaplavali a vydali se na strastiplnou cestu na jejímž konci čekal další lom. Nejprve jsme navštívili přírodní rezervaci Kobyla, kde je starý lom (bez vody) a zajímavá jeskyně. Odtud jsme pokračovali na naučnou stezku kolem Koněpruských jeskyň. Bylo tu hrozně moc motýlů a různého hmyzu na kytkách a výhledy na lom Čertovy schody. Také je odspodu vidět vchod, kterým byly kdysi jeskyně objevené. Slunce už zase pařilo a výstup na vrch nad jeskyněmi nás stál hodně sil. Ty se nám podařilo částečně nabrat osvěžením v místním bufetu a nakonec jsme se vydali neznačenými cestami k lomu Kosov.
Pohled z výšky na lom Kosov nás trochu vyděsil, bylo tu hrozně málo vody a v místech, kde jsme před pár lety pozorovali raky byla jen pustá suchá hlína. Mělké vody byly vyschlé a uprostřed dna lomu zela jen hluboká modrá díra. Mysleli jsme, že raci museli vymřít, ale křik štípnutého plavce od jednoho ze břehů nás ubezpečil, že je vše tak jak má. Do Kosova je také vstup zakázán a také je hojně navštěvovaný. Zajímavé bylo porovnat vodu v obou lomech. V Homoláku byla voda zelená, čistá, ale plná rozpuštěných minerálů, které jí barvily do zelena. Na kůži po uschnutí zůstával bílý prach a voda byla taková hustá, hodně nadnášela. Zatímco v kosově byla voda tmavá a čirá a jakoby řídká. Není divu, že lomy mohou být velmi nebezpečné, skutečně jsme se v Kosově museli mnohem více namáhat abychom se udrželi nad hladinou.
Výlet jsme zakončili v Berounském pivovaře. Čepují tu zajímavé speciály, většinou velice silné, takže mě po takovém výletu zaručeně skolily, že jsem cestu vlakem zpátky do Prahy málem prospala.