Český ráj - Trosky a okolí
-kdy-07/2018
-kde-Borek pod Troskami (Královéhradecký/Liberecký/středočeský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem
-co tam-koupání, rodinné výlety po okolních zajímavostech, velká koncentrace studánek
Přítelova rodina si pronajala chaloupku v Českém ráji a pozvali nás pobýt. Sice jsem si mohla vzít volno jen jeden den, přesto se nám podařil fajn prodloužený víkend. Jedinou podmínkou byla vlastní doprava, protože do aut bychom se už nevešli. Nevadí, každý víkend jezdí ráno tam a večer zpět speciální rychlík "Český Ráj". Předpověď hlásila vedra a zase vedra, přesto není v našem stylu jen tak někam přijet a kecnout se k vodě, proto jsem vybrala celodenní výlet kolem rybníků a studánek. Věci jsme si nechali odvézt předem, na jídlo jsme se plánovali stavit v hospodě, studánek je cestou tolik, že pití také nebylo potřeba. V podstatě jsme měli v batohu jen plavky, ručník a foťák.
Už samotná cesta vlakem byla pohodová. Rychlík měl kupé ze starých vozů první třídy, takže jen 6 míst a polohovatelné sedačky, dokonce se z protějších sedaček daly složit postele. Jelo jen málo lidí a tak jsme se vesele váleli na těch "gaučích" a užívali si cestu. Do cílové stanice - Borku pod Troskami - jsme dorazili po jedenácté. Konečně jsme také zjistili, proč si náš vlak všichni fotí - táhla ho totiž stará mašina "Brejlovec".
Po žluté značce jsme se vydali k prvním rybníkům, Rokytnickému a Hrudce. Na hrázi Rokytnického rybníka stojí ptačí pozorovatelna, nám se ale zdálo, že je to spíš pozorovatelna rybí, protože kromě pár kačenek jsme měli výhled na ryby hledající potravu u hladiny v chaluhách. Na úzké hrázi mezi rybníky jsme viděli pár lidí se koupat, ale na nás bylo ještě brzy a voda se nám zdála moc zelená. Raději jsme zahájili tour de studánka, aneb vypij co můžeš. Během dne jsme napočítali 16 studánek, z čehož tak 13 bylo skutečně v dobrém stavu a pitných.
Najedli jsme se v restauraci u rybníka Vidlák, následoval rybník Krčák a nakonec "Věžák" který se nám zdál nejlepší ke koupání. Do vody jsme lezli přímo u skalních věží, kde se zdál nejmíň bahnitý. Vedle nás pár bláznů skákalo z jedné z věží na vysoké houpačce do vody. Bláznů hlavně proto, že rybník je opravdu mělký, všude se stačí, jen někde je ještě před pevným dnem vrstva bahýnka a sami skokani přiznávali, že se zády odrážejí ode dna. My jsme vyzkoušeli menší z houpaček, která je těsně nad hladinou.
U Vežického rybníka je také nejzajímavější studánka - Prdlavka. Produkuje tolik vody, že se tomu v letošním suchu ani věřit nechce. Vlastně žádná ze studánek neměla o vodu vyloženě nouzi. Za nejzajímavější studánkou jsme si trochu zašli, nachází se v trampské osadě El Torro a vyvěrá přímo ze skály. Je možné na dně sledovat "tančící písek" v místech kudy voda odspodu vyvěrá. Vrátili jsme se kousek zpátky a přesedlali na červenou značku, která nás vedla kolem Podsemínského rybníka a rybníka Nebákov. Hráz Podsemínského rybníka je nepřístupná, ale je tu pěkný kamenný most a v rybníce žijí nutrie. V Nebákově se také dá celkem slušně koupat.
Od Nebákova jsme to vzali už nahoru po červené až na Trosky. Cestou to vypadalo, že zmokneme, ze dvou stran byly na nebi vidět pruhy deště, docela jsme se i těšili, že nás to osvěží a hlavně ochladí vzduch, ale nějak se to všechno vypršelo a na nás nic nezbylo. Stejnou smůlu jsme měli i na zřícenině, kde nám skoro před nosem zavřeli. Otevřeno jen do půl šesté. Ale netruchlili jsme dlouho a vydali se na poslední úsek, po modré zpět do Borku pod Troskami, aby se okruh uzavřel.
Celá cesta byla nakonec dlouhá 15 km a i s obědem a koupáním a přestávkou na hledání raků v potoce a podobně nám trvala 7 hodin.
Druhý den jsme se vydali hromadně auty na Kozákov. Horko bylo úmorné, přesto jsme se vybavili hornickým náčiním a vydali se do Votrubcova lomu hledat acháty. Lom je soukromý a je potřeba si za 60 Kč koupit v Kozákově, v muzeu drahých kamenů povolení ke vstupu. Také tu za 20 Kč půjčují kladívka a lopaty. Když najdete zajímavý kousek, tak vám ho po návratu také za dalších 20 Kč rozříznou. Něco jsme sice našli, ale žádný velký klenot jsme si domů nevezli a ani nevyfotili :). Nejsnadnější bylo najít různé krystaly, protože jsou krásně vidět už při roztloukání kamene. Acháty často vypadají nezajímavě a svoje kouzlo odhalí až když se rovně seříznou, jenže to by člověk musel řezat všechno. Po kutání jsme vyjeli na oběd k rozhledně na vrcholu kopce a po jídle jsme také vysupěli nahoru se pokochat výhledem.
Další den jsme zahájili koupáním v Jinolicích v Oborském rybníku - narozdíl od Věžáku disponuje písečnou pláží a zázemím, ale také výběrčími vstupného. A od rybníka je to už jen kousek na Prachovské skály. Ty byly docela zklamáním, jak jsou malé, přeci jenom už jsem si nedávno prošla skalních měst několik. Měli jsme alespoň štěstí, protože bylo pondělí, pět odpoledne, a turistů zde bylo jen málo, takže jsme se nemuseli nikomu vyhýbat a v klidu si prolézt všechny chodby.
No, nebylo toho moc, ale ve vedru se toho zas tolik dělat nedá a nechce. Mít více času, určitě se v okolí najde víc výletových cílů a já doufám, že se sem zase někdy brzy vypravíme.
