Harrachov
-kdy-06/2019
-kde-Harrachov (Liberecký kraj)
-jak se tam dostat-vlakem, autobusem, autem
-čas-6 hod (15 km)
Přestože jsme vyráželi na víkend, nedělní cestu z Harrachova přes Polskou stranu do vlakové zastávky Harrachov bych úplně nedoporučovala, protože nebyla vůbec zajímavá, většinou po cyklostezce a příliš frekventovaná. Snad jen stylový příchod na nádraží a pivko s výhledem do skalního zářezu kudy vlak projíždí byl celkem pěkný.
Zbývá sobotní výlet kolem vodopádů a vycházka k Huťskému rybníku, což se dá naprosto v klidu zvládnout za jeden den. Původně jsme chtěli odpočívat, měli jsme hotýlek s polopenzí a bazénem a hlavní plán zněl se dospat a načerpat síly po náročném měsíci, kdy jsme se napůl stěhovali do nového bytu ale také stihli mít svatbu :) ukázalo se však, že na pasivní odpočinek prostě nejsme stavění, protože asi deset minut po posledním ujištění, že to "je opravdu jen vycházka na vodopády" už jsme se drápali nějakou zkratkou do kopce a manžel nadšeně povídal, že už brzo budeme nad 1000 metrů nad mořem.
Na Mumlavské vodopády jsme vyráželi kolem desáté. Museli jsme projít celým městem, kolem skokanských můstků, všech hotelů a lyžařských středisek. Přestože počasí slibovalo polojasno a příjemnou teplotu, zatím to vypadalo na chladné zatažené dopoledne, a snad i díky tomu ještě nebylo venku tolik lidí. Mumlavské vodopády jsou místní letní atrakce číslo jedna, takže dělat si iluze, že by tu člověk mohl být sám, bez toho aby vstával ve čtyři ráno nebo se vracel za tmy, jsou téměř nulové. Zatím ještě nevyrazili výletníci z okolí, parkoviště bylo prázdné a v lese jsme potkávali hlavně časné turisty a rodiny, které asi spaly přímo v Harrachově, jako my.
Já už tu byla několikrát a pokaždé mě překvapí, jak jsou vodopády vysoké, pro Radka to byla premiéra a také byl překvapený. Od Mumlavského vodopádu jsme pokračovali nahoru podle řeky a kochali se kaskádou dalších menších vodopádů, barevných tůněk, přepadů a peřejek.
Do lesa jsme se odpojili v místě zvaném Lubošská bystřina, původně jsme se pokoušeli vystoupat na hřeben s Mumlavskou skálou, ale pěšina se nám ztratila a tak jsme se vrátili a pokračovali podle bystřiny. V místě soutoku s Polomovým ručejem jsme si na kamenech pod malým vodopádem udělali piknik a aspoň napůl dostáli účelu cesty, když jsme si chvíli poleželi na dece a podřimovali a poslouchali les. Cesta za polomovým ručejem je hůř průchozí a co víc, pod mechem jsou tůňky a potůčky, takže jsme měli úplně rozmáchané boty. Ale za to ty výhledy!
Vyškrábali jsme se na cyklostezku po které jsme šli po vrstevnici doleva kolem přístřešku Pod Jakšínem až k modré turistické značce. Po brození nacucaným mechem to byla pohoda.
Modrá vede kolem Kamenice a Kamenického vodopádu. Je tu spousta skvělých míst na posezení u vody, vyráchání si nohou v potoce i odpolední svačinku s výhledem. Kamení v řece má krásné zelené a oranžové barvy a do toho konečně sluníčko a modrá obloha. Od doby co jsme se odklonili od hlavní turistické trasy až po příchod do Harrachova jsme nepotkali jediného člověka s výjimkou dvou cyklistů, kteří nás míjeli na cyklostezce. Jen ticho, klid a zurčení vody.
Po večeři jsme se vydali na vycházku po okolí a cesta nás zavedla k již zavřené bobové dráze a vzhůru nad ní, kde stojí několik skokanských můstků. Zkouškou odvahy bylo vystoupat na největší z nich a posadit se do pozice startujícího závodníka na úzkou laťku na vrcholu můstku. Přiznám se že se mi pěkně klepaly nohy a to jsem později zjistila, že tohle jsou jen dětské můstky!
Druhý den jsme vyrazili do Huťského koutu, se dá po krátké procházce dojít Huťskému rybníku, ale pozor! Koupání zakázáno, protože na dně je sklad dřeva. Četli jsme si tu tabulku několikrát, ale význam se nezměnil, opravdu zde měli sklad dřeva na dně rybníka a velké klády byly na některých místech na dně i vidět.
O kus dál byla další kuriozita, říční křižovatka. Ta stejná voda, která totiž napájí rybník je odvedená umělým kanálem z řeky Milnice. Do Milnice se v jednom bodě vlévá další potok jehož tok se půlí a část teče dál jako nová Milnice a část se se zbytkem staré Milnice odvádí do Rybníka. Popisuje se to hůř než to vypadá, doporučuji osobní návštěvu. A jako bonus, na Milnici jsou další malé vodopády.
