Vrbodol
-kdy-07/2019
-kde-Mšeno - Kokořínský důl (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem, autobusem do Mšena
-čas-4 hod (13 km)
Vypravili jsme se na jednodenní výlet do tajemného Vrbodolu s koupačkou v Harasovském rybníku jako bonus na závěr. Do Mšena jezdí vlak i autobus, my se rozhodli pro autobus, protože na vlak nejsou z Prahy tak příznivé spoje a přestože přestup nám vycházel jen na minutu a přijeli jsme pozdě, kokořínský minibus na náš přípoj očividně čekal. Minibus zmiňuji hlavně proto, že se jedná o hodně poddimenzovaný autobusek, kde jsme skončili namačkaní jako sardinky. Po okružní jízdě po Kokořínském dole jsme dorazili kolem jedenácté do Mšena a vydali se na cestu po červené značce. Překvapilo nás kolik tu bylo lidí, protože tuhle část Kokořínska považujeme za tu méně atraktivní pro příležitostné výletníky, ale čím blíž Vrbodolu, tím jsme potkávali méně lidí.
Nejprve jsme museli projít dolem Kočičina u jeho konce se údolí rozvětvovalo a začíná neznačená cesta do Vrbodolu. Šipka jen ukazuje směr. Ani není třeba nic dalšího, protože zabloudit se nedá, člověk prostě jen šlape po dně rokle. Cesta není nijak zvlášť udržovaná, začíná bahnem, pokračuje přelézáním padlých stromů a končí kopřivami a balvany. První třetina cesty je naprosto nezajímavá a kdybychom netušili, co se skrývá na konci, možná bychom to i vzdali.
Druhá třetina nabízí výhledy na okolní skaliska, ale nijak se neliší od jakéhokoliv jiného údolí, až v poslední třetině se okolní stěny seběhnou blíž k pěšině a člověk prochází kamenným kaňonem tu a tam porostlým mechem nebo břečťanem. Na konci se rokle větví na dvě části, levá je delší a průchozí, pravá je velmi úzká, zcela porostlá mechem a zablokovaná.
Z levé části se dá vyjít ke skalnímu jezírku, které pravděpodobně po silnějším dešti nebo na jaře napájí vodopád, teď tu bylo akorát tak kaliště pro prasata. napravo nad jezírkem vede cesta k důmyslně ukryté a těžko přístupné jeskyni.
Zpátky se jde stejnou cestou. Vraceli jsme se zpocení, popálení od kopřiv, a špinaví od prodírání se kolem kamení. Když jsme došli na červenou pokračovali jsme dál Kočičinou do Hospody u Grobiána na pozdní oběd a po něm ještě kousek po červené, od které jsme se oddělili u osady Mlčení, přešli silnici a pokračovali po druhé straně po neznačené stezce. Ta nám odhalila utajený svět chat a chatiček vystavěných na vrcholcích skal a ve svahu, schovaných jen několik desítek metrů od silnice. Výhledy tu žádné nebyly, jen příjemná cesta v podstatě po vrstevnici, kopírující zářezy do kopce. Došli jsme až do Harasova, kde jsme se s chutí vykoupali ve studeném rybníce. Koukala jsem, že čím dál víc začíná zarůstat lekníny a ploch pro koupání už moc nezbývá.
