Korfu
-Čas-5 Dní
-Co tam-koupačka v moři, útesy s výhledem, plavba na lodi
-Cena bez letenky-7000 CZK za osobu, včetně auta, lodě a vstupného do Achilleonu, rozpočítáno na 4 osoby
-Cena letenky-Dle Skyscanner od 5000 CZK
-Jak se přepravovat-půjčeným autem
-Kde spát-apartmány
-Nezbytná výbava-boty do vody
Na Korfu jsme se vydali i s manželovými rodiči na pět dní. Půjčili jsme si auto s cílem dojet na severozápadní část ostrova a pořádat výlety na různé pláže. Korfu je celkem hornatý ostrov, protkaný sítí úzkých silniček a ještě užších městských uliček, před kterými jsme byli varováni předem, že jsou často ucpané a špatně průjezdné. Není možné každý den dojíždět velké vzdálenosti. Přiletěli jsme v noci, přespali v malém apartmánu u letiště, ráno si vyzvedli auto v autopůjčovně (Value Plus). Museli jsme si trochu pohrát s časy vyzvednutí, protože v devět ráno už bylo půjčovné o 500 Kč levnější než v osm a dalších 500 Kč jsme ušetřili platbou v hotovosti. Na tohle je Radek machr, zatímco já jsem machr přes ubytování. Na poslední chvíli bylo samozřejmě už všechno přebrané, přesto jsme našli pěkný penzion na jedu noc v Agios Gorgios a tři noci v Agios Stefanos. Agios znamená svatý, takže jsme vlastně bydleli ve Svatém Jiří a Štěpánu.
Kdo by si myslel, že naše první cesta povede někam se kecnout na pláž, tak nás teda vůbec nezná. Za první cíl bylo jednohlasně odhlasováno molo přes mořskou lagunu uprostřed města. Hned za molem začíná přistávací dráha, dokonce kolem mola jsou rozestavěná různá signalizační světla. Zajímavé je, že i přes to, jak je dráha blízko, přistávající letadla nad hlavou jsou stále ještě docela vysoko. Strávili jsme tu skoro hodinu. To bylo pořád: ještě jedno, ještě jedno. A za chvíli poletí další tři za sebou tak ještě počkáme, a podobně. Velký nákup jsme si obstarali v Lidlu naproti naší autopůjčovně. Zelenina na salát, chleba, olivový olej, víno a pochoutky.
Pláž v Agios Gorgios byla v některých zdrojích uváděná jako nejhezčí pláž na Korfu, což je ale sprostá lež. Byla nanejvýš tak průměrná. Přečkali jsme na ní ty největší vedra během brzkého odpoledne a navečer vyrazili přes kopec do městečka Palaiokastritsa. Silnice vedla serpentinami nahoru na vyhlídku na záliv a pak přes horské sedlo dolů na opačnou stranu masivu.
V jednom místě procházela vesnicí a provoz přes celou vesnici řídil semafor, protože v dopravní špičce by se zde jen těžko vyhýbalo protijedoucím vozidlům, všechny ulice byly jen tak tak na jedno auto. V Palaiokastritsi jsou dvě krásné, ale malé pláže, takhle na večer už lidí ubývalo, ale přes den tu ale musí být hlava na hlavě.
Nejprve jsme vyjeli na vrchol poloostrova nad městem, kde stojí klášter. Je volně přístupný, vstupné dobrovolné. Nahoře u kláštera je malé parkoviště, jen pro odvážné, kdo si troufne vyjet úzkou silnicí až nahoru. Kousek do kopce za klášterem je vyhlídka na jednu ze dvou pláží, na kterou jsme se za chvilku sjeli vykoupat. Zajímavější je východní pláž. Kolem skalnatého pobřeží s jeskyní na pravé straně se dá šnorchlovat, i když podvodní život tu není příliš bohatý. Jediné, co jsme viděli, byla jakási barevná podvodní housenka, ze které se později vyklubal nechvalně známý jedovatý ohnivý červ. Zato voda je krásně čistá.
Cestou zpátky jsme před devátou právě včas stihli západ slunce na vyhlídce nad naší pláží. Korfu je nejen hornaté, ale také zelené, také je tak na sever, že ani neleží u Řeckého ale spíše Albánského pobřeží. Přes rok tu více prší, takže krajina je svěžejší na pohled, zato komáři jsou aktivnější na dotek. Odpuzovač do zásuvky tak v noci přišel vhod.
Další den jsme se ráno ještě vyřádili ve vlnách a pokračovali k poslednímu ubytováni. Těšili jsme se, mělo být blízko pláže a dokonce s bazénem. Cestou jsme přijížděli od východu do městečka Arillas a náhodou jsme míjeli pivovar Corfu Beer. Protože jsme s sebou měli nadšeného pivaře, zašli jsme se mrknout dovnitř a nabídka byla tak bohatá a lákavá, že jsme se nechali trošku unést a nakoupili si pořádné zásoby. To abychom každý večer dělali na balkóně degustaci. Po příjezdu do Agios Stefanos nás čekal šok, penzion Villa Voula totiž nebyl, jak inzeroval Booking, kousek od pláže, ale na vrcholu kopce nad opačným koncem města. Tak to by vysvětlovalo, proč mají bazén. My byli autem a plánovali dělat výlety, takže naše vrcholové ubytování bylo nepříjemné, ale nijak zásadně nám do plánů nezasáhlo. Zklamání to ale bylo. Seděli jsme v místním baru u frappé jako čtyři uzlíčky neštěstí a řešili co dál. V ubytování nás ujišťovali, že adresu mají správnou a i na Google mapách to sedí a že za to jak to má Booking nemohou. Booking zase tvrdil, že mají adresu od provozovatele a nechápali, že ve skutečnosti nejsme kousek od vody. No co, ubytování už bylo nevratně zaplacené, rozhodli jsme se zůstat. Nakonec to bylo i celkem fajn, ten výhled, bazén a naprostý klid. Taky jsme mohli skončit někde v městě nad hlučným barem.
Na večer jsme se zase vypravili kousek zpátky na slavnou dvojpláž Porto Timoni. Nejprve je potřeba vyjet autem na kopec do vesnice Afionas. Kdo se bál, nechal auto podél cesty. My projeli vesnicí a pak po úzké uličce až k restauraci Dionýsos. Byl to adrenalin a to až tak, že cestou zpátky jsem běžela před autem zablokovat případná auta, která by chtěla jet od kostelíka nahoru.
Za restaurací je velká parkovací plocha na louce odkud se kamenitou, místy strmou pěšinou schází k pláži. Cesta se zdála být nekonečná a už jen představy, jak se budeme drápat zpátky nás trochu děsily.
Téměř povinnost je vykoupat se na obou plážích a porovnat je. Jako první jsme se vykoupali na východní pláži. Sem občas přijíždí vodní taxi z pevniny, jsou tu ostrůvky z útesů na které se dá lézt a také malá jeskyně plná rybiček. Když do ní člověk zaplul a koukal se proti světlu ven, připadal si, jako v nějakém obřím akváriu. Voda byla krásně čistá i díky kamenitému dnu. Zato západní pláž má písečný vstup. Pod vodou rostou trávy a chaluhy, nejdřív to vypadalo, že odložíme šnorchly, ale v tom mě Radek hlasitým bubláním pod vodou přilákal k zajímavému úkazu. Asi půl metru pod hladinou plavala velká žlutá medúza s fialovými tečkami. Později jsme si našli, že se jednalo o kořenoústku hrbolatou, která je neškodná. V tu chvíli v nás ale její výrazné zabarvení vyvolávalo respekt. Cesta nahoru byla náročná, ale ubíhala rychleji než dolů. Na některých úsecích jsme jen nevěřícně kroutili hlavami, protože jsme si nepamatovali, že by to bylo tak moc strmé.
Další den jsme vyrazili na pláž v Agios Stefanos, ne však se koupat, ale půjčit si loď. Pětimetrový motorový člun pro pět lidí na půl dne nás vyšel na 70 EUR. Měli i o dost levnější, ale ty už byly rozpůjčované. Palivo se platí zvlášť, my ujeli pořádný kus cesty a platili jsme tedy ještě 40 EUR za palivo. Rozhodně to nebyl nejlepší deal na Korfu, ale za větší nabídkou bychom museli do nějakého většího města, nebo objednat pár dní předem. Dostali jsme varování, že nesmíme na sever a do tří že máme být zpátky. Následovalo rychlé školení v řízení (jen volant a páka na rychlost) a poučení jak blízko kam můžeme zajet. Před přístavem byly velké vlny, takže se vyplutí neobešlo bez vyděšeného křiku dámského osazenstva, většina další plavby pak ale byla skvělá. Zastavili jsme na koupání a šnorchlování u několika pláží nedostupných ze souše.
Dopluli jsme až za Palaiokastritsu k jeskyni Grotto Blue Eye. Komerční lodě vjížděly do jeskyně, kde se turisté mohou kochat průhledem ve stěně zbarvujícím vodu do sytě modré, ale my jsme se s půjčenou lodí neodvážili. Cestou zpátky jsme se ještě koupali a nakonec zakotvili u městečka Arillas. Na konci zálivu je tu nudistická pláž s neskutečně čistou vodou. Moře je tu z nějakého důvodu o pár stupňů chladnější, pláž je písečná, ale písek se vůbec nevíří ve vodě. Moc pěkné. Návrat do přístavu byl opravdu divoký, před třetí se zvedly velké vlny a naše loď se houpala jako na nějaké zvrácené atrakci.
Pláž v Arillas nás nakonec nadchla natolik, že jsme se tam večer znova zajeli na koupačku a večer si užili u ochutnávání piva krásný západ slunce "u nás na kopci".
Další den jsme se vydali autem na sever. První zastávku jsme měli v Peroulades nad Sunset Beach. Pláž schovaná pod vysokými útesy vypadala skvěle, ale raději jsme pokračovali dál, než bude ještě větší horko. Každý den bylo tepleji a tepleji v poledne bylo ve stínu daleko přes pětatřicet stupňů.
Popojeli jsme o kus dál na Cape Drastis. Nejkrásnější výhled na písečné útesy byl od spodního parkoviště, asi 200 metrů od konce asfaltky, sešli jsme až skoro dolů, ale samotný mys je nepřístupný a výhledy dole už nejsou tak pěkné.
Od Cape Drastis jsme se vydali do Sidari, tady je slavná pláž Canal d'Amour. Pláž patří soukromému komplexu, ale dle cedulky je parkoviště a vstup a vjezd povolen návštěvníkům restaurace nebo bazénu. Ceny jídel nejsou o nic vyšší než v restauracích ve městě a dělají výborné frappé. Voda na pláži je hodně kalná, hlavním tahákem je jeskyně, tunel skrz skalní masiv, který se dá proplavat (i když je to oficiálně zakázáno). Podobných plážiček v malých zálivech mezi útesy je tu v okolí hned několik.
Poslední den jsme se vydali na dlouhý přejezd na jih do městečka Gastouri. Vyhnuli jsme se dálnici, která stejně stojí za houby, protože je tam každou chvíli semafor a po menších cestách projížděli vnitrozemím ostrova. V Gastouri jsme byli v pravé poledne a do nesnesitelného žáru jsme vystoupili, abychom si prohlédli zámek Achilleion. Ten byl sídlem císařovny Sisi, dar od jejího milence či obdivovatele, kam si císařovna jezdila léčit dýchací potíže.
Vedro nás natolik zmohlo, že jsme ani nebyli schopni si vybrat restauraci či pláž, kde bychom se schovali, a tak jsme pomalu dojeli zpět do hlavního města. Koupali jsme se nakonec v přístavu, kde je voda stejně čistá jako na většině pláží. Dokonce ani žádné odpadky. Korfu se zdá být velmi spořádaný a zelený ostrov. Méně párty, méně bordelu a více klidu.
