Cukrák a Přírodní park Hřebeny
-kdy-04/2020
-kde-Zbraslav, Černošice (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-autobusem na Baně, vlakem do Černošic
-čas-5 hod (13 km)
Na další výlet jsme se vypravili opět směrem na zbraslav, tentokrát jsme ale nevystoupili ve Zbraslavi, ale pokračovali na kopec směrem na Baně. vystoupili jsme na zastávce Pod zatáčkou a vydali se nahoru do lesíka. Za úzkým pruhem lesíka se skrývá vyhlídka na Kamenolom Zbraslav a v pozadí na Zvolskou homoli, Hradiště a Jarov. Trošku poprchávalo, ale předpověď slibovala vyjasnění, tak jsme se nenechali odradit a pokračovali podél kamenolomu a obory Daliborka na jih. Cesta vede sice lesem ale až příliš blízko dálnice na příbram, takže je neustále slyšet šum projíždějících aut, což trošku kazí dojem z cesty přírodou.
Cestou jsme se naobědvali na vyhlídce nad Vraném a pokračovali po červené až do jíloviště, kde se dá podejít dálnice. Začalo se skutečně dělat hezky a než jsme zase vyšlapali ztracené metry do kopce k vysílači Cukrák, na nebi prosvítala modrá obloha. Udělali jsme si malý okruh kolem vysílače, cíle dnešního výletu, kolem kterého jsme už tolikrát jeli a pokaždé si říkali, že se sem někdy musíme podívat.
Pak jsme po neznačených cestách sešli až k Humenskému potoku, kolem kterého jsme hned vzápětí začali mírně stoupat nahoru. Mohli jsme rovnou zamířit dolů a cestu kolem rokle si odpustit, ale to bychom zase minuli vyhlídky na Hladké skále. Měli jsme trochu trable překonat potok, protože stěny rokle byly velmi strmé a přestože jsme doufala v nějakou vyšlapanou pěšinu k chatám na druhém břehu, nic tu nebylo a tak jsme ho museli skoro celý obejít.
Jakmile jsme se dostali na louku, už to šlo samo a po hřebínku přírodního parku Hřebeny jsme sestupovali pomalu dolů a užívali si vyhlídku za vyhlídkou. Dole pod námi se rozprostíraly Černošice a nás hodně překvapilo jak jsou veliké. Chvílemi jsme se ocitali úplně v jiném světě. Pod hradištěm Humensko se prochází skrz osadu a je třeba překonat potok. Potok není zrovna čistý, všude odpadky, chodí se po cihlách a nebo po dřevěné lávce ze starého prkna, připadali jsme si jako někde v Thajsku, obzvlášť když k tomu přičteme výhled na protější břeh na plechové střechy a porůznu rozvedené dráty v ulici Jedličkovy lázně. Trošku smrádku z bahýnka kolem a zvuky motorek projíždějících po druhém břehu. Nebýt tlusté ropuchy sedící na betonovém ochozu, vážně bychom si připadali jako v chudinské čtvrti Asie.
Pokračovali jsme podle vody pod Kazínem, to byla opravdu zajímavá stezka, podél skály a pak jsme na Kazín i vyšplhali. Nakonec jsme se prošli podél Vltavy do Černošic, naposledy se podívali zpátky na tyčící se Cukrák na kopci a vlakem se vrátili zpátky do Prahy.
