Západní Džbán
-kdy-05/2020
-kde-Mutějovice, Konětopy (Ústecký kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Mutějovic
-co tam-Kounovské kamenné řady, menhiry, vyhlídka z Výrova
O pohoří (nebo snad vrchovině) Džbán jsem doposud neslyšela. Rozkládá se mezi Rakovníkem a Louny a na mysl nám přišel jen proto, že si tu příbuzní nedávno koupili chalupu. Z Rakovníka jsme se vydali místním vláčkem do Mutějovic. Trať neprovozují České dráhy, ale soukromý dopravce Die Landerbahn, lístek se kupuje ve vlaku a každého nás vyšel asi na 33 Kč. Z Mutějovic jsme ve čtvrtek večer jen vyběhli do kopce a přešli louku a už se před námi rozprostíral les s tajemnými Kounovskými kamennými řadami. Prošli jsme si je ve večerní atmosféře za houstnoucího šera a pak si natáhli spacáky do turistického přístřešku přímo u kamenů. Noc byla chladná a strašidelná, když jsme s baterkou chodili kolem našeho spaní, v kuželu světla tančily částečky pylu, jako by sněžilo.
Ráno jsme po žluté došli na rozcestí Rovina a dál pokračovali po modré značce směrem na Výrov. Nejprve jsme sešli z kopce dolů k asfaltce a za ní se pak vydali stále níž lesem plným menhirů. Několik je jich značených na mapě, ve skutečnosti je jich tu v lese poschovávaných mnohem více od třímetrových kolosů po kameny velké jako patníky. A to jsme ani neobešli všechny.
Pokračovali jsme dál a vyšlapali nahoru na Výrov. Cestou jsme viděli takovou zajímavost - kančí lázně a to přímo u cesty. Rybníček s blátem, všude kolem drbací stromy a otisky kopýtek. Podél cesty jsme viděli kvetoucí smrky a rostlinky zasypané vrstvou pylu. I my ho měli na botách, batozích a na oblečení.
Počasí bylo čím dál teplejší a tak jsme doufali že si někde na vyhlídce lehneme do trávy a budeme odpočívat. Vyhlídka byla sice zasloužená, protože jsme chvíli šli po špatné odbočce a museli se vracet, ale nemohli jsme si jí moc užít, protože začalo studeně foukat a v dálce bylo vidět blížící se lijáky. Seděli jsme v trávě u vysílače na vrcholu kopce a alespoň si dali malou svačinu, pak se přímo v údolí pod námi vznesl z lesa obrovský žlutý mrak pylu a vítr nám ho hodil přímo do obličeje. Škrábal v krku a lechtal v noce, zalepil nám oči. Takže jsme zaveleli na ústup a vydali se po červené značce po vrcholu kopce.
Další noc jsme si ustlali v turistickém přístřešku značeném jako U chaty, ve skutečnosti je samotný přístřešek chatou. Podlaha je sice hrbolatá a kamenitá, ale jsou tu lavice a stůl a taková chata i když bez zasklených oken a bez dveří chrání před lijákem a větrem dostatečně. Protože do večera zbývalo dost času, vyšli jsme si ještě než se spustí déšť po červené značce po hřebeni k vyhlídce na obec Pnětluky.
Liják se nakonec nekonal, poprchávalo, občas se ukázala duha, ale v noci byla strašná zima. Ráno se na trávě leskla spíše rosa než déšť a hlína byla stále suchá. Museli jsme vstávat v šest ráno a mazat do Konětop na vlak, protože manžel musí do práce. Cesta nám hezky utíkala, batohy bez jídla a zásob vody byly příjemně lehké a tak jsme měli i čas se zastavit na vyhlídce na České středohoří, než jsme definitivně sešli z kopce a po louce došli do Konětop na nádraží. Odtud po stejné trati zpět do Rakovníka a autobusem do Prahy.
