Kamenné růže, Skalní stůl a Vrbodol
-kdy-05/2020
-kde-Nedvězí, Jestřebice, Mšeno (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-autobusem do Dubé, vlakem nebo autobusem do Mšena, nebo popojíždět autem mezi
-co tam-Skalní útvary, přírodní i opracované, rokle a údolí
Tenhle víkend vezmu tak trochu na přeskáčku, protože přesto, že my jsme přespali venku pod širákem, přesuny až na jednu výjimku nebyly vůbec zajímavé a tak bych vypíchla jen několik zajímavých bodů, které stojí za vycházku.
Tím provním jsou kamenné růže u Dražejova (nebo blíže Nedvězí) jsou na vrcholku kopce, kam se dá dostat kolem Řípské vyhlídky po neznačené cestě. Jedná se pískovcové skály, které připomínají spíše sopečné útvary kvůli železným příměsím. Pokud člověk přichází od louky, jsou ty nejhezčí skály úplně na nejvzdálenější straně kopce a z opačné strany, takže na ty nejzajímavější narazí možná až při cestě zpátky. Řípská vyhlídka je trochu legrační, ale pravdou je, že nad špičkami stromů opravdu vykukuje známá oblá silueta Řípu. Dříve byl vidět lépe, ale výhled postupně zarůstá. Detail níže na fotce je focený s maximálním zoomem.
Z vyhlídky vede do obce Nedvězí kamenná cesta a silnice je hluboko zaříznutá do skály. Skalní stezky pokračují i pro pěší, například po žluté značce do obce Osinalice. Hned za Nedvězím je pak ve skále vytesaná jeskyně Wernerovka. V Osinalicích je pěkná chutná studánka a zpátky do Dražejova se dá vrátit po neznačené stezce přes louku a na jejím protějším konci výstupem na modrou turistickou značku.
Skalní stůl se nachází mezi vesnicemi Dobřeň a Jestřebice, u autobusové zastávky Dobřeň, Na Špičáku. Je to zajímavé místo na svačinu, jen bohužel se někdo rozhodl udělat si oheň přímo na stole, takže je tu nepořádek. Od stolu není žádný výhled, jsou tu všude vzrostlé stromy, ale kdysi, když byl vykácený, to muselo být luxusní posezení. Dnes se dá kochat snad jen kvetoucími smrky. Od stolu se dá sejít dolů do Šemanovického dolu ze kterého se dá vrátit do Jestřebic kolem kamenného mostu po červené a nebo přes jeskyni Kostelíček po žluté, což jsme zvolili my.
Před Jestřebicemi odbočuje do lesa zelená značka a tady začíná ta zajímavá část cesty, cesta se kroutí po úbočí kopce Kokořínského dolu, skály nahoře i dole. V rokli pod sebou jsme viděli jeskyni, ve které spala laň, nebýt toho, že jsme se na chvíli zastavili a ona se zvedla a utekla, by ve stínu pod skálou ani nebyla vidět. Zelená značka vede ke skalnímu hradu Nedamy, my jsme ale zůstali na vrstevnici a nezačali sestupovat dolů, šli jsme dál a dál až k hradu Kokořín. Část je sice momentálně nepřístupná kvůli těžbě stromů, ale paseka už je dost rozsáhlá, že už snad budou mít brzy hotovo. Před Kokořínem jsou navíc zajímavé sklaní útvary a vyhlídka na hrad.
Za Kokořínem jsme museli chvíli pokračovat po silnici a najít pěšinu odbočující doleva do lesa a hurá! šli jsme znova úzkou pěšinou lesem. Výdutě ve skalách, takzvané voštiny, a jeskyně které vypadají také jako obří voštiny a dokonce i lidmi vytvořené sochy doprovázejí cestu. Podle mapy tahle pěšina vede až do Obce Kokořín, ale my jsme našli krásný sestup do Kokořínského dolu a zašli se osvěžit ke Grobiánovi. Sešli jsme dolů po pěšině před tím, než se původní stezka vyšplhá u malé jeskyně nad patro skal, odkud jsme se doprava dostali po cestě do nejbližšího údolí a vylezli mezi domy, kousek u hostince U Báby Šubrový.
Později přišel déšť a proměnil nedaleký Vrbodol mlhou v tajemné místo. Až do útrob Vrbodolu jsem se vydala sama jen s foťákem, po blátě to bylo trochu akrobatické cvičení, navíc jsem ve stráni nad sebou vylekala pořádného muflona, ale vycházka přes klády a kořeny se vyplatila.
