Český ráj
-kdy-07/2020
-kde-Turnov (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem, autobusem do Turnova nebo Sedmihorek
-co tam-pískovcové věže, skalní bludiště, hrady, zámky zříceniny
Další víkendová volba vyšla na Český ráj. V pátek dusno a horko jako v peci, odpoledne na Pražském Hlavním nádraží doslova armageddon, všechny vlaky zpožděné, některé až o 60 nebo 90 minut. Do Turnova jsme jeli s Arrivou, původní zpoždění bylo 15 minut, což se samozřejmě dalo vyčíst zmatku, který vládl a nebylo na jakou kolej ho přistavit, horší to ale bylo s cestou, kdy jsme co chvíli někde stáli mimo nádraží a čekali až se vykřižují vlaky. A co víc, klimatizace žádná. Do Turnova jsme přijeli skoro s hodinovým zpožděním a promočení potem. Městem jsme jen rychle proběhli a vydali se po zelené značce směrem k Valdštějnu. Skončili jsme na vyhlídce Kalvárie, kde jsme se kochali a po shlédnutí předpovědi, tu i v lese přespali na karimatce. Celou republiku zatáhl jeden obrovský bouřkový mrak, který se nám o pár kilometrů zcela vyhnul. Protože jsem na minulém výletu úplně odrovnala foťák, myslela jsem že nakonec ani nebudu fotit, ale v šuplíku jsem měla náhradní maličký kompakt od Sony a i když jsem se vztekala a děsila, nějakou fotodokumentaci k cestě jsem z něj přeci jenom vydolovala.
Drobně mrholit začalo až ráno. Bylo teplo, ale ne horko a déšť nás jen vyhnal z na lavičku nahoru k hradu na snídani pod přístřešek u místního bistra, ale v pozdější chůzi vůbec nevadil. Právě naopak, počasí hrálo v náš prospěch, protože celé dopoledne jsme byli na hlavní červené trase nad skalním městem v podstatě sami. Přes všechny vyhlídky jsme pokračovali k arboretu Bukovina, nakoukli jsme k hodně sešlému vytesanému Adamovu Loži a vrátili se na žlutou turistickou značku na další vyhlídky. Po pěšině jsme sešli z kopce na modrou značku a zase vzhůru myší dírou k zámku Hrubá Skála. Prostě sem a tam abychom toho prošli co nejvíce.
Vstupné do areálu zámku je za lidových 20 Kč, takže jsme se tu trochu porozhlédli a pak ještě před zámkem nahoru na vyhlídku Prachovna a už jsme si to mířili do lesa na jih od skal, kde je značek jen pomálu a člověk tu narazí spíše na houbaře než turistu.
Další zastávka pak byla borůvková, protože les se kolem úplně modral. Nakonec jsme v postupných zastávkách nasbírali asi lit a půl borůvek, které nás pak doma v různé formě živily asi týden. Objektivně nejzajímavější místo, které jsme na této straně lesa navštívili, byla Skalní brána u Drahoňovic, hned v závěsu za ní pak Dešťové údolí, respektive jeho konec, který byl plný různých skalních náměstí, uliček a zákoutí a to doslova jen několik metrů skrytých od davů lidí, kteří se už touhle dobou vesele i podrážděně proplétali na červené značce.
Další den jsme se mrkni na zříceninu hradu Kavčiny, pak znovu na Valdštejn, kde jsme se také podívali na nádvoří. Na rozdíl od Hrubé Skály se platilo 80 Kč, ale na rozdíl od Hrubé Skály tu také bylo mnohem víc k vidění.
Od hradu jsme se vydali tentokrát po modré značce, která vede níže než červená a po celkem drsných schodech nahoru a dolů (s batohy na zádech) jsme se nakonec dostali až k úpatí většiny známých skal, které jsme den předtím obdivovali svrchu. Abychom prozkoumali oblast křížem, krážem, prošli jsme se ještě kus po žluté značce ke skále Maják, obkroužili jí kolem dokola a pak zpátky po modré cestě kolem spousty studánek do Lázní Sedmihorky.
Lázně chátrají, ale aspoň bufet na zaslouženou smaženou prasárničku - langoš a bramboráčky s pivkem měl otevřeno. Zpátky jsme jeli spěšným vlakem Český Ráj, ten už známe z našich výletů velmi dobře.
