Azory

-Kdy-08/2024

-Čas-5 Dní

-Co tam-koupání v moři, jezerech, pod vodopády i v horkých pramenech, nádherná příroda, spousta zeleně a květů, hory a vyhlídky, obydlené obří zelené krátery, sopečné fumaroly a vývěvy vody i plynů

-Jak se přepravovat-půjčeným autem

-Kde spát-možnosti ubytování jsou dost omezené, jsou zde ale asi 4 velké kempy na strategických místech rozmístěných po ostrově

https://mapy.cz/s/jefuzedose

Letos jsme ještě vyrazili na Azorské ostrovy, ostrov Sao Miguel. Ostrov by si nepochybně zasloužil asi týden na prozkoumání, ale už jsme neměli tolik dovolené, takže jsme se museli smířit jen s prodlouženým víkendem, tedy pěti dny. A jako perlička k tomu, protože jsme se rozhodli letět poměrně narychlo, nebylo už na ostrově moc volného ubytování. Když už, tak bylo pouze na místech, kde se nám to úplně nehodilo do plánů a nebo příliš drahé. Naštěstí jsou na ostrově i kempy. Takže jsme si přibalili stan a vařič a problém byl vyřešen.

1. Den

Na letišti v hlavním městě ostrova Ponta Delgada jsme přistávali brzy odpoledne. Hned jsme si vyzvedli auto a vyrazili na západ. Naštěstí, na rozdíl od Kanárských ostrovů, se dalo po silnicích jezdit slušně rychle, protože měly míň zatáček a byly širší. Měli jsme obavy, protože na Kanárech se doprava ukázala být problém, přejezdy trvaly déle, než jsme počítali, ale naštěstí tady se jezdilo dobře. První co nás upoutalo, byla krásná svěží zeleň. I v horku, které tu nečekaně panovalo, všechny rostliny prospívaly. Druhá zajímavost byly všudypřítomné hortenzie. Mysleli jsme si, že všechny ty fotky z Azor s krásnými modrými rozkvetlými hortenziemi v popředí, jsou výsledkem hledání ideálního místa a záběru a snad i fotomontáží. Ale ne, kvetoucí hortenzie byly úplně všude. Pravděpodobně občas uměle vysázené, například podél silnic, ale to jim ani krajině na kráse neubíralo.

Stihli jsme zajet k horkému prameni Ponta de Ferraria. Ten je zajímavý tím, že se tu ohřívá horká voda přímo v úzkém oceánském zálivu. Bylo zde sice mraky lidí, ale překvapivě nikdo nikomu nepřekážel a všichni si to užívali. Ono také se ve vodě kvůli silným vlnám nedá koupat každý den a i tak se ne všichni odvážili do vody. Vlny byly opravdu velké a silné, i když se před ústím do zálivu roztříštily o kamení, všichni v zálivu se jejich proudění neustále kolébali sem a tam. Taky jsou napříč celým zálivem natažená záchytná lana, takže kdyby to člověka chytlo a táhlo pryč, snadno se zachytí za provaz na hladině. Také tu bylo zázemí – plavčík, převlékárny, sprchy a toalety.

Po koupání jsme se ještě prošli po útesech u parkoviště, nasedli do auta a zamířili k prvnímu nocovišti – kempu zdarma uprostřed obrovského kráteru (Parque de Campismo das Sete Cidades). Cesta do kráteru byla vyhlídkovou jízdou, nejprve s výhledy na oceán, později do kráteru. Kemp bohužel už tak úžasný nebyl, vliv mělo i to, že byl pátek a všichni místní vyrazili „do přírody“ pařit a grilovat. Všude hudba, grily, opilý zpěv. Naštěstí se většina stihla unavit ještě před setměním a kromě hlasitých hovorů, těch, co vydrželi, už v noci řádění nepokračovalo. Večer trochu sprchlo, což je také důvod, proč je tu vše tak zelené, ale nám to nevadilo a i v deštíku jsme se vydali na procházku kousek kolem dvou místních velkých jezer, zeleného a modrého. Tady nás zase zaujaly intenzivně vonící žluté květiny, doma jsme se dočetli, že je to motýlovec.

2. Den

Ráno jsme se rozhodli dlouho nezdržovat a ještě mokrý stan jsme naházeli hala-bala do auta a vyrazili na cestu. Nejprve na vyhlídku na kráter Miradouro da Vista do Rei u opuštěného hotelu. Opuštěný je proto, že většinu dní se tu povalují mraky a tak nebyl moc oblíbený. My jsme měli štěstí a rozevřela se před námi krásná vyhlídka. Jsou to vlastně ty stejná jezera u kterých jsme kempovali, jedno má být zelené a druhé modré, ale to bychom museli čekat na poledne až bude slunce svítit přímo seshora. Pokračovali jsme ovšem na ještě hezčí vyhlídku, možná nejslavnější vyhlídku na celém ostrově - Boca do Inferno. Protože jsme si ráno přivstali a dorazili už před devátou ráno, bylo na parkovišti jen pár aut a přestože jsme několik lidí potkali cestou, na slavné vyhlídce jsme byli úplně sami. Tady už se převalovaly mraky, ale byly stále v pohybu a stačilo si chvíli počkat aby se pod námi rozjasnilo. I cesta lesem k vyhlídce byla zajímavá, v mracích působily mechem obrostlé stromy tajemně a celý les jakoby zeleně svítil.

Když jsme se dostatečně prošli a pokochali, sjeli jsme po silničkách na severní stranu ostrova, konkrétně na vyhlídky Miradouro das Pedras Negras, nedaleko od vyhlídek jsme také objevili další koupací záliv - Poços de São Vicente Ferreira, i když tentokrát už s vodou studenou a protože bylo horko, nechali jsme se nalákat ke koupání a to včetně mořského bazénku. Z toho jsme zase dostali hlad a tak jsme se na další cestě zastavili v obchodě a koupili si džusy, chleba a čerstvý sýr zabalený v banánovém listu, které jsme si snědli na vyhlídce u pláže. Seděli jsme na nějakých hradbách a černé kamení pod námi se hemžilo ještěrkami. Když zjistily že máme jídlo, nepřišlo jim drzé nám lézt po nohou, po batozích až do pytlíku s pečivem.

Po obědě jsme se zastavili ve městě Ribeira Grande, kde jsme si dali ještě kávu a zákusek ve stínu obřích platanů a prošli se po hlavních památkách města. Na odpoledne jsme měli také předem koupenou vstupenku do termálních bazénků Caldeira Velha, pár dní před odletem ovšem přišla zpráva, že kvůli přemnožení mikroorganismů, jsou bazénky vypuštěné a čistí se. Vstup byl povolen, ale jen za 2 Eura na koukání. Stálo to za to i tak. Naopak, jsme byli i trochu rádi, že ve třiceti stupních nelezeme do horkého bazénku. Park vypadal trošku i jako botanická zahrada se spoustou zajímavých stromů a rostlin. Také jsme se tu dozvěděli zajímavou informaci a to že na sopku nad termály se sice nedá od sedmi ráno do sedmi do večera jet autem, ale za 5 EUR tu jezdí každou půlhodinu autobus, který dělá zastávky na vyhlídkových místech. Nabídku jsme hned využili a nechali se vyvézt jako velkopáni autobusem až na kopec. Akorát jsme nepochopili, že můžeme vystoupit a počkat na další autobus a tak jsme nejvyšší vyhlídku vzali až trochu moc rychle abychom stihli doběhnout zpátky k autobusu.

Pak už jsme se jeli přemístit k dalšímu ubytování, placenému kempu ve městě Furnas (Parque de Campismo das Furnas). Byla sobota a kemp doslova praskal ve švech a situace se moc nelišila od předchozího kempu, naštěstí v neděli většina lidí odjela a nám se tam tak zalíbilo, že jsme tu zůstali zbylé tři noci. Našli jsme si skvělé místo na spaní, na nejvyšším kopci kempu a s krásným výhledem na kouř ze sopečných fumarol i svahy kráteru okolo. Ano i toto ubytování bylo přímo na dně kráteru.

Dnešní dobrodružství ale ještě nekončilo, šli jsme se projít do centra města, trochu se porozhlédnout, ale hlavně si objednat slavné jídlo Cozido de Furnas, které se má dle internetu objednávat alespoň den předem. Ve vyhlášené restauraci Tony’s nám ovšem řekli, že mají rezervace vyprodané na týden dopředu. Maximálně můžeme zkusit přijít kolem šesté zítra nebo pozítří, jestli ještě nějaké Cozido mají. Zklamaní jsme si šli dát do baru u restaurace alespoň pivo. V tom mě osvítil nápad a znovu jsem vyběhla nahoru do restaurace, a náhodou dnes vám nějaké Cozido nezbývá? Dnes? Ptá se číšník. Ano ještě tu máme dvě porce. Tak jsme zase vyběhli nahoru a vychutnali si výborné jídlo. Cozido je vlastně klasické portugalské jídlo, kdy se maso i zelenian vaří spolu v jednom velkém hrnci. Furnas má ale vlastní variantu tohoto jídla, kdy hrnec strčí na sedm hodin do jedné ze sopečných fumarol. Většinou se nabízí jako jídlo alespoň pro dva a na talíři, který si hosté rozdělí je od všeho trochu – vepřové maso, hovězí, klobásky, jelítka, brambory, zelí a další zelenina, krásně pomalu uvařené, že se rozplývají na jazyku a maso odpadává od kosti. K tomu se zvlášť ještě podává omáčka na zalití a rýže. Po jídle jsme se šli ještě potmě podívat k fumarolám a pak spát.

3. Den

Protože jsme se dneska díky mírnému časovému posunu probudili opět celkem brzy, využili jsme toho a hned zase vyrazili na výlet. Zastavili jsme se ještě za denního světla na fumarolách a horkých pramenech ve Furnasu. Takhle brzy ráno jsme tu opět byli úplně sami a jak slunce probleskovalo párou z horkých pramenů, která byla v chladnějším ranním počasí intenzivnější než za denního parna, měl celý park opět skoro magickou atmosféru.

Dále bylo na řadě koupání pod vodopádem Cascata do Porto Formosso, a protože byla voda hodně studená, tak jsme následně ještě vlezli do moře na nedaleké pláži Praia dos Moinhos. Trošku jsme litovali, že jsme šli k vodopádu hned po ránu, ale odměnou bylo, že jsme tu byli úplně sami. Moře bylo stejně chladné, jako voda z jezírka, ale alespoň už jsme se mohli hřát na slunci. Kvůli velkým vlnám byl ale vstup i vylézání z moře náročný výkon, takže jsem si koupání moc neužila. Pak jsme se zastavili na čajové plantáži Chá Gorreana a šli i na prohlídku výrobny. Také jsme si nakoupili nějaké čaje domů.

Po čajových plantážích jsme se zastavili v parku Ribeira dos Caldeirões, což byl ale takový bizár s umělými vodopády a miliardou lidí. Rychle pryč. Najeli jsme na dálnici a brzy se dostali až na východní cíp ostrova k vyhlídce Miradouro da Ponta do Sossego a městečka Nordeste. Slunce zase pražilo o sto šest a tak jsme se rozhodli cestou domů ještě jednou vykoupat. Volba padla opět pod vodopád, tentokrát Salto da Farinha. Po návratu domů jsme odpočívali na dece v kempu za světla zapadajícího slunce.

4. Den

Bohužel mě dostihlo nachlazení, možná z koupání ve studené vodě, ale spíše z klimatizace v autě, takže jsem cítila jak na mě něco leze a byla jsem naprosto neochotná udělat byť krok někam navíc. Na dnešní den jsme si naplánovali návštěvu termálního parku Terra Nostra. Už před otvírací hodinou se před branou začal srocovat dav lidí a měli jsme trochu obavy jak moc tam bude přelidněno, ale park je tak veliký, že se davy lidí rozprostřely všude a zase nikdo nikomu nevadil. Začali jsme v malých horkých bazéncích po straně velkého bazénu, do každého jsme se chvíli naložili a vychutnávali si vzácnou chvíli nic nedělat a nikam nespěchat. Později jsme vlezli do velkého oranžového bazénu. Koupat se v kalné minerální vodě byl velký zážitek, i když tam člověk vydržel jen chvilku, voda byla opravdu horká. Pak jsme se umyli a převlékli a prošli se kousek parkem, který je také velkou botanickou zahradou.

Když už jsme toho viděli dost vydali jsme se z Furnas směrem na jih. Nakoupili jsme si sváču na cestu ale dlouho jsme nemohli najít nějaké dobré místo na jídlo. V Portugalsku jsou co chvíli u silnice lavičky s grily, ale všechny tu vypadaly moc zanedbaně, obsazeně a nebo to nebylo celkově hezké místo. Když už byl hlad nesnesitelný, zastavili jsme na jednom parkovišti, které vypadalo aspoň trochu obstojně. Sice už tam byla nějaká rodina, ale laviček bylo hodně a tak jsme měli vlastní prostor. Po chvíli se za námi vypravil táta od rodiny a nabídl nám vzorek z jejich grilování, různé druhy klobásek a rybu, vše výborné. Neměli jsme moc čím jim to oplatit, tak jsme jim alespoň při vracení dali na talíř na ochutnání české bonbony.

Sjeli jsme k moři do obce Vila Franca do Campo, kde se u pobřeží nachází zajímavý ostrov s dokonale kruhovým zálivem uvnitř. Dá se tam jet lodí z přístavu Vila Franca do Campo, ale řekli nám, že mají na další týdny už vyprodáno. Nad stejným městečkem se nachází na kopci i zajímavé kaple, tam už šel ale manžel sám, protože jsem už asi měla horečku a už toho na mě bylo dost. Také jsme hned potom výlet ukončili, vrátili se zpět do Furnas abychom nabrali síly na večer, kdy jsme měli předem koupenou vstupenku do posledních termálních pramenů Poça da Dona Beija. Tím že jsme si vybrali poslední, byť o něco kratší vstup, užili jsme si zajímavou atmosféru koupání ve mě v nasvícených horkých bazéncích z jedné strany otevřených a s výhledem na horkou řeku pod námi. Krásné zakončení pobytu.

5. Den

Ráno jsme se zabalili a vyrazili na cestu zpět do hlavního města. Jeli jsme stejnou cestou jako včera, dnes už nám ale nikdo grilované maso nenabízel. Cestou jsme se zastavili na jedné vyhlídce s lavičkami u pláže abychom dosušili stan a pořádně si zabalili. Přestože dny byly horké, noci tu byly příjemně chladné a stan byl každé ráno úplně orosený. Dál jsme se zastavili na ananasové plantáži (A. Arruda Pineapple Plantation). Na Azorech se pěstuje speciální druh ananasu, který je velmi sladký ale roste velmi dlouho. Jeden místní podnikatel, pan Arruda vymyslel způsob, jak dobu růstu zkrátit a totiž, že když skleník s ananasy vykouří, začnou všechny rostlinky najednou, a mnohem dříve kvést.

Prohlídka plantáže je zdarma, člověk může nahlédnout do skleníků, kde mají ananasy v různé fázi pěstování. Od malých sazeniček, fázi kdy se musí skleník vykuřovat, přes kvetoucí rostlinky až po dozrávající i úplně zralé ananasy. Vůně těch zralých byla tak krásná a neodolatelná, že jsme si museli u místního stánku dát vzorek. Tedy vstupným je pro většinu lidí nějaká delikatesa z jejich obchodu. Dál jsme si prohlédli centrum, zašli v hlavním městě na trh, kde jsme si koupili další krájené ananasy a dokonce jeden domů. Pak už byl čas se pomalu vydat do půjčovny vrátit auto a domů.