Babiččino údolí, Červený Kostelec a Kuks
-kdy-01/2022
-kde-Červený Kostelec (Královéhradecký kraj)
-jak se tam dostat-vlakem Červeného Kostelce
-co tam-Babiččino údolí, hrad Vízmburk, bunkry, cestou Kuks
Na prodloužený víkend jsme se tentokrát vypravili do Červeného Kostelce. Ubytování jsme tu měli zařízené v krásné roubence v Horním Kostelci. Čekali jsem, že narozdíl od Prahy tu bude větší zima a asi i sníh, ale takovou nadílku rozbředlého sněhu, jaká nás na nádraží v Kostelci přivítala, jsme teda nečekali. Já byla ještě jakž takž v pohodě ale Radek si vzal nízké boty, protože jsem mu slíbila, že nebudeme chodit žádným velkým terénem. Na závěje sněhu ale nikdo z nás nepomyslel. Hned první výlet byl zatěžkávací zkouškou, vypravili jsme se do lesa nad Kostelec, na krátkou vycházku kolem místních bunkrů Turov a Pláň a přes obec Bohdašín zpátky do Horního Kostelce.
V roubence se topilo pouze krbem, což sice bylo krásně romantické večer, ale samozřejmě to znamenalo i více práce. Večer krb pořádně rozehřát aby člověk ráno nevstával do zimy a po příchodu z výletu jsme museli nejdříve zatápět a teprve pak odpočívat. V sobotu ráno jsme ani nezatápěli, měl být nejkrásnější den našeho pobytu a tak jsme hned ráno vyrazili na vlak do České Skalice a odtud do Babiččina údolí a pěšky zpátky do Kostelce. První jsme šli podél úpského přivaděče, který napájí vodní nádrž Rozkoš. Následoval zámek Ratibořice, Rudrův mlýn, Staré Bělidlo a Viktorčin splav. Cestu jsme si krátili tím, že jsme se snažili vzpomenout, jak se jmenovali psi z Babičky. K odpovědi nám stejně nakonec musel pomoci Google a pokud by Vás to zajímalo, byl to Sultán a Tyrl. Venku bylo krásně ale mrazivo, přesto si cestu skrz Babiččino údolí našlo spousta výletníků, všichni ale končili u Starého Bělidla, my pokračovali údolím dál.
Další zajímavost, na kterou jsme narazili byly prameny Haničky. Je to taková zajímavá podmáčená stráň ve které v mnoha a mnoha kapičkách a čůrcích pramení potůček. Odkapává z převislých mechů, teče po ohlazených kamenech. Když je ticho, to kapání a šplouchání by se dalo poslouchat jako relaxační hudba.
O kus dál jsme si udělali odbočku na Zlámané vodopády. Moc toho z nich vidět není a ani nejsou moc zajímavé. Napadlo nás ale, kdy jindy vidět vodopády než dnes, když taje sníh a led a budou mít dostatek vody. Pokračovali jsme pak dál po červené značce údolím, kolem studánky Škopovka až do obce Červená Hora. Tady je vyhlášená hospoda U Kapličky, kde jsme si dali pivko a výpečky s chlupačkama. Paní majitelka se nejdřív asi divila, že si dáme oba pivo, kdo bude řídit? Ale když zjistila, že jsme pěší turisti, dostalo se nám nadstandardní péče, kdy nám vyprávěla co se kde dá vidět a dělat a všechny zajímavosti okolí a Radek prý zrovna seděl přímo na místě kde se narodila Viktorka.
Kousek za vesnicí byl další vodopád, Žebrácký vodopád, a od něj už jsme museli šlapat po místních silničkách až do Červeného Kostelce bez dalších zajímavostí. Pomalu se začalo kazit počasí a zastihla nás i pořádná chumelenice, přesto jsme ale byli rádi, že jsme vyrazili na výlet, v neděli má sněžit a pršet celý den.
A taky že skutečně pršelo a sněžilo. Celé dopoledne jsme se váleli v posteli a četli si, ale odpoledne nám to nedalo a alespoň na chvíli jsme vyrazili kousek za Kostelec na hrad Vízmburk. Od hradu jsme to vzali jinou cestou a úplně náhodou šli kolem lomu Krákorka, který se proslavil tím, že se tu našla stopa dinosaura.
V pondělí nás už čekala cesta domů. Původně jsem chtěla vzít to menší túrou přes les do Malých Svatoňovic, ale rozhodla jsem se to přeplánovat, protože bychom si akorát rozmáchali boty a v závějích by se nám s batohy špatně šlo. Do oka mi padnul nedaleký Dvůr Králové a hlavně Kuks. Vlakem jsme jeli do Jaroměře a odtud do Dvora Králové. Už když jsme vystoupili z vlaku, bylo jasné, že to byl správný nápad. Po sněhu ani památka, bylo sice velmi chladno a větrno, ale zato byly hezké výhledy. První na cestě nás čekal Braunův betlém - pískovcové sochy uprostřed lesa. Tady sice sem tam ležel sníh a led, ale nic co bychom nezvládli.
Od Braunova betlému je to už jen kousek na Kuks. Fičel ledový vítr, ale i tak jsme si prošli zahrady a okolí zámku. Nakonec jsme se vypravili na autobus zpátky do Jaroměře na vlak.
コメント