Z Děčína na Komáří hůrku
-kdy-04/2022
-kde-Děčín, Tisá, Krupka (Ústecký kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Děčína nebo z opačné strany do Krupky
-co tam-putování po hřebeni Labských pískovců a východní části Krušných hor, Děčínský Sněžník, Tiské Stěny, Komáří hůrka, Krupka
Letošní tradiční velikonoční výlet plánoval pro změnu Radek. Když to jde, rádi využijeme toho, že jsou čtyři dny volna za sebou a vyrazíme někam, ideálně do pohraničí a putujeme od jednoho ubytování ke druhému. Tentokrát jsme začali v Děčíně. Přijeli jsme sice už skoro za šera, ubytovali jsme se v hostelu u nádraží (Hostel Děčín) a ještě za posledního světla vyrazili na kopec nad námi, na vyhlídku nad Teplickou ulicí. Mezitím se úplně setmělo a nočním městem jsme se ještě vydali na jedno pivko v minipivovaru Kapitán, ale moc jsme si nepochutnali.
Ráno jsme vstávali už před osmou abychom se rychle nasnídali a vyrazili na cestu. Nejprve okolo Pastýřské stěny. Předpověď na Velikonoce nebyla nijak vábná, ale nenechali jsme se odradit. Venku bylo vlhko a mlha, ale nepršelo. Alespoň se v takovém počasí dobře šlapalo do kopce a výhledy byly dramatické. Původně jsme měli jít také v Děčíně do ZOO. V době, kdy jsme výlet plánovali totiž byla na Mapy.cz hned u plotu u vchodu značená voliéra s kookaburrami, což jsou naši oblíbení ptáci z Tasmánie. Oba nezávisle na sobě jsme si jich všimli, jenže já projela seznam zvířat na oficiálních stránkách v ZOO a tam psané nebyly. Radek nakonec několikrát do ZOO volal a až několikátý člověk na kterého ho přepojili byl konečně schopný říct, jestli tam kookaburry mají. A neměli. Takže do zoo jsme nešli.
Místo toho jsme si užili výhled na Děčín a dolů jsme sešli po pěšině a po schodech přes skalní masiv u vyhlídky Jahnova plošina. Dál jsme trošku podváděli a nechali se popovézt autobusem do zastávky Děčín, Kristin Hrádek, rozcestí. Odtud už to bylo je kousíček na Děčínský Sněžník. Mezitím začalo slušně pršet. Byla to sice jen přeháňka, ale mraky a mlha úplně zakryly výhled.
Sešli jsme do obce Sněžník a pak kousek po silnici do Přední Vsi a odtud po neznačených cestách přes hranu Tiských stěn. Až tady se mraky začaly protrhávat a ukazovaly se první výhledy a čím dále jsme šli, tím bylo hezčí počasí až se nakonec daleko za námi vynořila z mraků i rozhledna na Děčínském Sněžníku a po zbytek cesty se nám vždycky z dálky vysmívala. Protože když jsme viděli my ji, znamenalo to že „vidí i ona nás“ takže je venku z mraků a jsou výhledy.
Došli jsme k našemu dalšímu ubytování na příští dvě noci (Turistická chata Tisá). Nabídli nám dokonce dražší, ale prémiový pokoj s balkonem s výhledem do lesa a vlastní koupelnou. Díky tomu, že jsme se popovezli autobusem, zvládli jsme večer ještě proběhnout kus skalního města.
Ráno jsme začali tím, že jsme prošli zbytek stěn a pak se vydali dolů po zelené značce směr Ostrov. Pak opět nahoru na skály nad Ostrovem, kousek do Německa a po žluté značce na protějším masivu zpátky do Česka a na chatu. Večer jsme se znova potulovali skalním městem a dali si drink při západu slunce na vrcholu skal.
Další den jsme si opět trošku pomohli autobusem a popovezli se z Tisé do Petrovic, tam jsme se na kopci nad vesnicí napojili na červenou značku, po které jsme šlapali po celý zbytek dne. Až na Komáří hůrku. Tady jsme měli další ubytování (hotel Komáří Vížka). Pokoj byl trošku bizár, ale zato ten výhled! Prošli jsme se ještě kousek na Sedmihůrskou vyhlídku a zašli si na večeři do hotelové restaurace. Večer, v noci i ráno jsme si pak užívali výhledů do kraje.
Ráno jsme se v hotelu nasnídali (pobyt je se snídaní) a po zelené značce jsme se vydali kolem Kotelního rybníka dolů. Potom po naučné stezce údolím Horského potoka až do Krupky. Tady jsme se podívali na náměstí, na hrad a na starou trať, která se nyní používá jako stezka pro pěší. Na vlak se musí až do zastávky Krupka-Bohosudov a měli jsme to jen tak tak.
Comments