Graselova stezka
-kdy-11/2020
-kde-Slavonice (Jihočeský Kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Slavonic
-čas-6 hod (19 km)
Na tenhle výlet při podzimní návštěvě příbuzných na Vysočině jsme se s manželem vydali jen sami dva. Projeli jsme se vláčkem do Slavonic kde jsme zrovna zastihli pekařské auto opouštějící sámošku - a to je pro nás jako rudý hadr pro býka - čím menší městečko, tím lepší housky a co teprve když mají velkou housku, někdy zvanou housku "ručku" sypanou mákem! Takové se dají jíst úplně samotné a člověk je v sedmém nebi.
Ze Slavonic jsme se vydali na západ po Grasselově stezce kolem soustavy rybníků a na břehu rybníka Dolní šatlava posvačili ty zmíněné housky. Byli jsme v kraji známém jako Česká Kanada, ale tady v rákosí, u rybníka se s nízkými břízami a smrčky jsme si připadali spíš jako v Českém Finsku. Z ničeho nic bylo naprosto nádherně, listopad, ale dalo se chodit jen v mikině. Den na to poprvé nasněžilo.
Od rybníků jsme se vydali na Skály Stálkov, samotné skály by byly jen obyčejné balvany, ale v létě tu bývá letní tábor a musím říct, že to mají opravdu krásně zařízené. Dřevěné konstrukce se žebříky kolem skal s plošinami na podsadové stany, někdo tak může spát na zemi pod skálami a někdo třeba osm metrů nad zemí. Možná trošku drsné a rizikové, ale pohled na takový stanový hrad se stanovými věžemi a se vším tím ruchem kolem, když se ráno vstává musí být zajímavý.
Od skal už je to jen kousek ke Graselovým zajímavostem, nevím zda byl syčák Grasel skutečný, ale je tu kolem něho takový cimrmanovský kult. Můžeme vidět jeho pušku - trojmužnou předovku, jeho sluj a koupelnu, kde by se popravdě v létě snad i vykoupat dalo.
Dál stezka vede úbočím lesa k vodní pile Peníkov, kolem Francouzkého kamene a Psího hřbitova. Francouzký kámen údajně zachycuje vzpomínku hraběnky Elišky na svého zesnulého manžela. A kde se tady v lese vzala hraběnka? Stačí popojít jen kousíček dál.
Přes a kopec a přes pole se totiž snadno dojde až do Českého Rudolce. Místní zámek je sice v hrozném stavu, ale postupně se zdá, že ho někdo opravuje, a až ho opraví, bude to taková "malá Hluboká". Tady jsme měli už malou krizi, konkrétně chuť na něco dobrého a teplého a protože restaurace jsou kvůli koronaviru zavřené, doufali jsme, že alespoň jedna místní hospoda bude vydávat jídlo z výdejního okýnka, ale smůla. Museli jsme posvačit zbytky vlastních zásob a vydat se na poslední úsek, dál za městečko kolem Bolíkovského potoka.
Drželi jsme se stále stezky kolem potoka, ale nějaký grázl asi ukradl lávku, protože i v mapách bylo najednou upozornění, že lávka chybí a před námi už spíš říčka než potok. Abych dodala trochu drama, mezitím zapadlo slunce, bylo ještě světlo, ale se sluncem zmizelo i teplo a z batohů jsme už dávno vytahali všechno oblečení včetně čepice. Dnes, o měsíc později, koukám, že už je na tom místě značený brod, ale ani dnes ani tenkrát se nám rozhodně brodit nechtělo. Naštěstí o kus dál byl přes vodu padlý strom. Za normálních okolností bych dlouho váhala, ale chlad a nutnost dostat se včas na vlak mi dodaly dost odvahy abych se přes kluzký kmen dostala pomalými krůčky na druhou stranu.
Začalo už se pořádně šeřit a do Bolíkova na vlak jsme došli až za tmy, ale spokojení a hlavně - v suchu.
Comments