top of page

Kalich, Panna a Trojhora

-kdy-12/2020

-kde-Třebušín (Ústecký kraj)

-jak se tam dostat-autobusem do okolí Třebušína

-čas-5 hod (14 km)





Další z výletů do Českého středohoří, tady je to vlastně pořád na jedno brdo - pardon pořád na jeden kopec, To zajímavé se totiž většinou odehrává po větším či menším výstupu nahoru. Vlakem jsem jeli do Bohušovic nad Ohří, kde na rychlík Labe ráno navazuje autobus do Litoměřic a všech možných vesniček za nimi. Z autobusu jsme vystoupili v Horním Týnci a po zelené, jen tak na rozjezd, se přes vršek vydali do Třebušína. Kolem Třebušína se tyčí dnešní tři kopce, výškou to nejsou žádní rekordmani, nejvyšší z nich Panna, má 594 metrů, ale i tak nabízejí pěkný výhled. Jako první jsme vyšli na vrch Kalich se stejnojmennou zříceninou. Odtud byly výhledy na horu Sedlo, na zbylé dva kopce dnešního výletu, nebo například v dáli na vysílač na Bukové hoře. Zřícenina je v dlouhodobé rekonstrukci a tak je to tu rok od roku hezčí, ale to bahno! Na bahně by se tu dalo sáňkovat a to jsem málem sjela po zadku z kopce leknutím, když v tom nejhorším bahně, soustředěná kam šlapu, jsem potkala v protisměru dvě kozy a ovci.




Z kalichu jsme to vzali přes les, kolem Pískové hory k Panně. Výstup na Pannu byl o něco náročnější než na Kalich, a co teprve sestup, bláta tu bylo méně, zato tu byl ještě sníh. Dnešní počasí bylo příjemné, po pár dnech mrazu a deště a sněhu se udělalo krásně. Však byl také plný jak autobus, tak okolní parkoviště. I když popravdě Panna není úplně hitem okolí. Pěšina nahoru nás dovedla na úzký skalnatý vrchol s výhledy na dvě strany. České středohoří se zatím, což je tady častý jev, ponořilo do oparu.




Z Panny jsme se sklouzali z kopce a pokračovali lesními cestami dolů k silnici a pak na žlutou turistickou značku vedoucí pod Trojhoru. Ta byla zase o něco obtížnější na výstup než předchozí dva kopce a to je z nich vlastně nejmenší. Hlavně je to ale podle některých zdrojů "štít". Člověk se musí vydrápat po čedičových kvádrech nahoru na skalní masiv, který se dá po úzkém hřebeni a za dostatečné obratnosti přejít z jedné strany na druhý. Je to taková ukázka jak se cítí horolezci. No a pak už nám zbýval čas tak akorát sejít zpátky na žlutou značku a na nedaleké zastávce, Staňkovice rozcestí, chytit autobus zpátky do Bohušovic a těsně po něm i vlak do Prahy.





Štítky:

Comments


bottom of page