Klokočské skály
-kdy-04/2021
-kde-Klokočí, (Liberecký Kraj)
-jak se tam dostat-autobusem, vlakem do Turnova,
-čas-7 hod (20 km)
Když skončilo koronavirové omezení pohybu mezi okresy, byli jsme už celí natěšení vypravit se někam ideálně co nejdál. Úplně nejdál to tedy rozhodně nebylo, ale autobusem jsme nechali dovézt do Turnova a odtud pěšky na Klokočské skály. Přímo od autobusového/vlakového nádraží vede žlutá značka přes město a poté lesíkem kolem říčky Stebenka. Ve městě byly zrovna trhy, tak jsme si koupili na snídani koláč a na oběd uzenou "máslovou rybu". Pokračovali jsme obcemi Chloumek, Bělá a Bukovina než jsme se konečně zanořili do pořádného lesa.
Na okraji Bukoviny jsme viděli srnky na louce za zahradou jedné z chat, ale to jen díky tomu, že se nám podařilo předejít obrovskou skupinu turistů, které jsme cestou potkali. Holt je jasné, že všem výlety už chyběly a lidé se naučili jezdit i na méně vykřičená místa než jen Ještěd nebo Karlštejn. Abychom si užili ticha a samoty, uhnuli jsme ze žluté značky a kolem studánky se vydali zkratkou ke skalnímu hradu Rotštejn. Opět jsme se shledali se žlutou značku, která nás dovedla přes vyhlídky až ke skalnímu hradu.
Od skalního hradu jsme se vrátili po stejné trase k rozcestníku na Klokočské průchody. Tady jsme se postupně prošli všemi směry. Nejprve po červené značce skrz Klokočské průchody dolů a zpátky nahoru. Po loňské návštěvě Hruboskalského skalního města nám Klokočské průchody nepřipadaly nijak oslnivé. Pak jsme se vydali po žluté (po které bychom byli bývali přišli, kdybychom se na začátku neodchýlili z trasy) a došli jsme až k jeskyni Postojna. Cestou jsem trošku pochybovala, jestli to není zbytečná zacházka a nebudeme litovat, protože jsme opět scházeli dolů a bylo jasné, že si to nakonec budeme muset vyšlápnout zpátky. Jeskyní jsme viděli už mraky a ne vždy se pod ikonou jeskyně v mapě skrývá něco, co za to stojí. Postojna za to ale rozhodně stojí. Před jeskyní je cedule, že se dovnitř nesmí a že podléhá ochraně. Však je to také unikát za nenápadným vchodem kterého bychom si snad sami ani nevšimli, se rozkládá dle mapy.cz 300 m² veliká jeskyně.
To se to pak zpátky k rozcestníku šlapalo lépe, když jeskyně nebyla zklamání. Zbývala poslední cesta, ta kterou budeme pokračovat. Červená značka vedoucí zpátky do Turnova. Přes další vyhlídky a kolem "lapače na pitomce" na který jsme se svorně chytili :) Na závěr ještě vyhlídka Zdenčina skála, která ale už pomalu zarůstá a předchozí skály nabídly mnohem lepší vyhlídky. A pak už jen zpátky na nádraží a vlakem domů.
A na závěr ještě jedna veselá příhoda z vlaku. Trasu Turnov Praha obsluhuje Arriva. Trošku jsme bojovali jak si koupit lístek, protože nám telefon hlásil, že na trati je výluka a část se jede autobusem a pak zase zpátky vlakem. Nedařilo se nám ale koupit lístky na celou trasu, tak jsme měli i trošku obavy kdo vlastně operuje autobus a jestli zaručí přestup. Lísky jsme nakonec koupili zprostředkovaně přes aplikaci na vyhledání spojení a všechno dobře dopadlo. Na jedné stanici nás vyhnali z narvaného vlaku do přistavených klimatizovaných dálkových autobusů a dovezli do Všetat, kde už zdálky byl vidět další přistavený vlak. Ze zkušenosti z předchozí cesty vlakem se všichni vyvalili ven a hnali se do stanice aby si ve vlaku zabrali místo na sezení. Já jsem správně poznala, že vlak, co tu stojí není Arriva, ale České dráhy, ale to už tak třetina lidí nastoupila. Průvodčí z Arrivy přišel až mezi posledními a koho viděl nastupovat, toho zas vyhodil na nástupiště, že náš vlak teprve přijede. České Dráhy zahoukaly a odjely. Pořád s velkou skupinou našich cestujících uvnitř. Takže kam vlastně dojeli a kolik je celá tahle sranda stála nakonec nevíme :)
Komentarji