Londýn

-Kdy-04/2022

-Čas-2-3 Dny

-Co tam-Památky

-Doprava-první je potřeba si hned na první stanici metra (vlaku) vyřídit kartičku Oyster a nabít. Jízdné se řídí různými tarify dle vytíženosti, v pátek večer tedy za stejnou cestu zaplatíte mnohem více než třeba v sobotu dopoledne. Je potřeba si "pípnout" pokaždé když člověk do metra vchází i vychází, do autobusu jen při vstupu. Oyster kartička platí i na některé lodě (Uber boat linky RB1 a RB2) nicméně je asi o polovinu dražší než stejná trasa metrem.

https://mapy.cz/s/jukoterafa

Do Londýna jsme se vydali s manželovými rodiči na prodloužený víkend v dubnu. Už cesta letadlem byla zážitek, viděli jsme například dopravní špičku na Rýně, Antverpy, větrné elektrárny v Lamanšském průlivu, kousek města, veslařskou dráku u Etonu, která připomínala jakési vodní letiště, zámek Windsor, kde zrovna pobývala královna a na závěr Concorde vystavený na letišti Heathrow.

Doufali jsme, že se rychle ubytujeme a vyrazíme po památkách. Počasí bylo slunečné, měli jsme skvěle zjištěnou dopravu i nákup lístků na metro, všechno šlo rychle, až na to, že když jsme dorazili do ubytování, ubytovat jsme se nemohli. Krásný apartmán na půl cesty mezi letištěm i centrem byl na Londýnské poměry skoro až podezřele cenově dostupný. Byli jsme jedni z prvních hostů a dá-li se to tak říct, asi i poslední, protože pak s nimi poskytovatel ukončil spolupráci. Pro nás to ale znamenalo strávit v podstatě polovinu prvního dne řešením náhradního ubytování. Majitel chtěl totiž mimo jiné složit zálohu za případné škody na bytě, nikoliv v hotovosti, jak předem psal, ale převodem na účet a do té doby, že nás dovnitř nepustí. Nebyl ale schopný dodat IBAN účtu, nechtěl komunikovat ani s Bookingem a vůbec se choval dost podezřele. Rodiče jsme tedy poslali do centra napřed samotné, ať si alespoň chodí po památkách, a my hledali jiné možnosti. Londýn byl totiž – jako asi vždycky, beznadějně vyprodán. Booking nám sice našel náhradní ubytování o pár stanic metra dál, ale než jsme tam dojeli, tak nám rezervaci zrušili, že už mají plno. Nakonec jsme si museli pomoci sami a já našla volný apartmán na opačném konci města, v Greenwich, kde všechno nakonec krásně klaplo a poskytovatel souhlasil, doplatit rozdíl v ceně. Dali jsme rodičům vědět, kam za námi mají přijet a my jsme za první den stihli tedy pouze procházku do zdejšího přístavu. Zkrátka a dobře, každému někdy něco nevyjde.

Dá se ale říct, že všechno zlé je k něčemu dobré. Ubytování bylo zajímavější, bylo v tradičním, starém domě, kde má člověk občas pocit, že nemá přední stěnu, jak je slyšet všechno z ulice, topení muselo jet na plno a když jsme si chtěli umýt ruce, museli jsme nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak nemít jednu ruku mraženou a druhou opařenou. Především jsme ale našli loď, která by nás druhý den dovezla do centra a je jen o něco dražší než metro, zato mnohem pohodlnější.

Druhý den tedy začal vyhlídkovou jízdou lodí, pak následovalo hodně chození pěšky, za chvíli jsme pro změnu pokračovali několika vyhlídkovými jízdami dvoupatrovým autobusem, a nakonec i zase tím proklatým metrem. Za jediný den jsme stihli skoro všechno, co jsme si naplánovali navštívit, včetně oběda v My Fair Chippy, kde mají údajně jedno z nejlepších Fish and Chips a válení se po trávě v Hyde parku. Na večer jsme si koupili na ochutnání vybraná místní piva, ale místo veselé degustace jsme si hlavně protahovali unavené nožičky a tiše odpočívali.

K tomu několik zajímavostí:

- výměnu stráží před Buckinghamským palácem jsme nemohli pozorovat, protože královna nebyla doma

- slavný "Beatles přechod" na Abbey road je hned vedle křižovatky, je to poměrně rušná ulice a řidiči jsou neustále mateni lidmi kolem přechodu, kteří buď nechtějí přejít a nebo přecházejí příliš dlouho.

- v Hyde parku jsme byli vtaženi do diskuze o červeném vínu, bohužel jsme zklamali na celé čáře v schopnosti porozumět spisovné britské angličtině (deklamované studentem který už měl jedno celé červené v sobě)

V neděli jsme se probudili do typicky britského počasí. Ráno jsme se šli mlhou projít do parku ke Greenwichské observatoři, kde ale měli ještě zavřeno, a k nultému poledníku. Pak jsme si posbírali saky paky a vyrazili ještě jednou i s věcmi do centra. Poslední místo, které jsme včera nestihli navštívit, byl Tower bridge. A navštívili jsme ho mnohem podrobněji, než jsme měli původně v plánu, protože zrovna nebyla fronta na vstup na vrchní patro mostu, jehož součástí bylo i muzeum původní mechaniky zdvihu. Most se prý zvedá asi dvakrát denně, lodě si musí zdvih předem objednat, takže je dobré si předem zjistit informace, kdy, protože jinak je šance Vidět most v akci velmi malá.

Cestou na letiště jsme ke všemu zděšení zjistili, že jsme si špatně spočítali tarify na jízdné metrem a nemůžeme vrátit předplacenou kartu, protože nám na ní zbylo moc peněz, takže jsme jí museli někomu udat až po návratu domů, ale jinak už byly všechny peripetie u konce a zdraví a spokojení jsme se mohli vrátit domů.