Malá Fatra - Terchová
-kdy-10/2023
-kde-Terchová
-jak se tam dostat-autobusem do Terchové
-co tam-NP Malá Fatra, Tiesňavy, Zbojnický chodník, Jánošíkovy Diery, Koliba Syrex, cestou přes hory Šútovský vodopád
Letos už třetí výlet na Slovensko nás zavedl opět pod Malou Fatru, tentokrát s ubytováním po celý prodloužený víkend v obci Terchová (Penzion Luka). Vyrazili jsme opět brzy ráno pendolinem do Žiliny a odtud jezdí každou chvíli autobus do Terchové. Už jsme se mohli ubytovat, takže jsme jen shodili batohy, zabalili si sváču a vyrazili hned na první výlet. Po zelené a později modré značce jsme šli takzvaný Zbojnická chodník v NPR Tiesňavy. Je to taková ideální vycházka na odpoledne, pěkně nově upravené cesty, občas schody, občas řetězy na přidržení se na pěšině nad propastí, ale žádné šílenosti. V příštích dnech jsme se trochu obávali o počasí, hrozil déšť i vítr, dnes bylo „jen“ zataženo. Bylo super, že jsme zrovna stihli roční čas, kdy se stromy začínají barvit, i když kvůli dlouhému a teplému létu zatím podzimní barvy teprve začínaly. Museli jsme se ovšem smát, jak moc jsme dorazili nabalení, k nám už totiž nečekaně přišly první mrazíky, zatímco tady bylo deset nad nulou. Výhledy na Terchovou a na sever byly dobré, na jih – tedy na Malou Fatru už tolik ne, hory se ztrácely v mracích. Dolů jsme sešli do Vrátné doliny a vrátili se do penzionu.
Další den byl pátek a říkali jsme si že by to byl ideální den projít si oblíbené Jánošíkovy Diery, než přijde možný víkendový nájezd turistů. Bylo opět zataženo, tak zataženo, že by se dalo říct doslova tma. Ale aspoň nepršelo. Zato vítr docela foukal. Říkali jsme si, že bychom mohli ještě vystoupit na Velký Rozsutec, když už jsme na jaře navštívili Malý. Cesta Dierami byla super, nikde nikdo, klídek. Už tradičně jsme si říkali, že musí být hrůza jít tu v davu a čekat frontu na žebříky. Bylo hodně mokro, v noci asi pršelo, takže občas to klouzalo a člověk musel být trochu opatrný. Paradoxně Radek s sebou seknul až na rovné zemi na blátě. Žebříky jsme zvládli bez úhony. Když jsme vyšli nahoru do sedla Pod Tanečnicou, rozhodli jsme se, že už dál nepůjdeme. Jednak foukal silný ledový vítr ale zároveň na vrcholcích hor seděla hustá čepice z mraků. Dolů jsme se vrátili po zelené, oklikou. V restauraci Hotelu Diery jsme s dali halušky a byly to nejlepší halušky, co jsme kdy měli!
Na večer jsme se ještě prošli po Terchové, hlavně nakoupit a na vyhlídku k soše Juraje Jánošíka. Stihli jsme to jen tak tak, než začalo pršet. Tak bylo štěstí, že alespoň přes den bylo slušně.
V sobotu bylo sice mnohem lepší počasí, svítilo sluníčko, ale hory byly opět v mracích. Jen trpělivý turista, když by si počkal, tu a tam se vrcholky na chvíli odhalily aby se o minutu později zase zahalily do mraku. Popovezli jsme se autobusem, kam až to šlo a pak došli po silnici pěšky do sedla Rovná Hora. Je zajímavé, že tu z obou stran jezdí autobus ale linky nejsou propojené, vždy končí pod sedlem. Šli jsme sem kvůli restauraci a obchodu se sýry – Salaš Syrex. Nejprve jsme hodovali a pak jsme nakupovali. Domů si povezeme asi tři kila sýrů.
Na večer jsme zase vyšli na vyhlídku, tentokrát na opačné straně obce na rozhlednu Terchovské srdce. To už se úplně vyjasnilo, takže alespoň jednou jsme si mohli užít pohled na hory.
Poslední den jsme dlouho plánovali co a jak. Mělo být úplně nejhůř a taky že bylo. Celou noc pršelo a i ráno ještě mrholilo. Byla mlha. Přesto jsme si řekli, že se ještě nějak zabavíme, než pojedeme domů. Autobusem jsme dojeli na konec Vrátné doliny, lanovkou nahoru na Chléb. Na vrcholcích hor bylo všechno možné, chvíli pršelo, chvíli foukalo, chvíli byla mlha. V Chatě pod Chlebom jsme se zastavili na kafe a začali klesat dolů po modré. To nebyla šťastná volba, cesta byla mazlavá, blátivá, oba jsme uklouzli a oba jsme se umazali. Co ale stálo za to, byl Šútovský vodopád, který byl v tomhle nečase v plané síle a kvůli kterému jsme zvolili tuto cestu.
Těšili jsme se, že si dáme pozdní oběd v chatě Fatranka, už jsme si fantazírovali, co bychom dali, kdyby měli, ale chata byla zavřená a zabedněná. Štěstí se na nás usmálo až v Krčmě v obci Šútovo, kde měli pouze pivo a zelňačku, ale jaká byla! Došli jsme pak na vlak do zastávky Šútovo-Ratkovo a s dlouhým přestupem v Žilině, kvůli hodinu zpožděnému vlaku domů, jsme se vydali zpátky do Prahy.
Comments