Od rozhledny k rozhledně nad Ústím a Třebovou
-kdy-08/2023
-kde-Ústí nad Orlicí – Česká Třebová (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Ústí nad Orlicí, vlakem z České Třebové
-čas-7 hod (25 km)
Přichází přelomové počasí mezi horkem a deštěm. Na půlce území je ještě dusno a vlhko z předchozích bouřek, na druhé půlce už se tvoří bouřky nové. Pečlivým plánováním jsem izolovala oblast, kde by v sobotu pršet ani nemuselo, tak snad to vyjde. Vydala jsem se do Ústí nad Orlicí. Zajímavé je, že přesto, že je to od Prahy celkem daleko, cesta trvá rychlíkem jen necelou hodinu a půl. Po rychlodráze to krásně sviští. Před desátou jsem tedy už vystupovala z vlaku na zastávce Ústí nad Orlicí, město a rovnou začala stoupat po modré značce Řehořovým dolem nahoru. Bylo sice zatím ne moc teplo ale pořádně dusno, hned jsem byla zpocená, vlasy se mi lepily na krk. Ráda jsem se zastavila u Poustevníkovy studánky a trochu se opláchla. Pak následovalo další stoupání až k rozhledně Andrlův Chlum. A vzhůru na rozhlednu! Říká se jí „Stříbrná krasavice“. Výhledy byly slušné, za ten výstup to stálo. Co mě ale zaujalo, bylo při výstupu šipka ke schodům „nahoru“ a nahoře zase šipka „dolů“. To jsou ale vtipálci - říkala jsem si celou cestu, no ale ukázalo, se že ani tak, nejsou, protože při dodržení správné cedule jsem dole skončila úplně jinými schody, než na které jsem nastupovala. Rozhledná má tedy schodiště ve dvojité šroubovici aby si lidé nepřekáželi. Já byla, kromě pokladní pod rozhlednou (vstupné 30 Kč) široko daleko jediným výletníkem, takže jsem to cestou po schodech nemohla poznat ani ocenit.
Dál jsem pokračovala příjemně po hřebeni po zelené značce až k obci Přívrat. Cestou jsem si rozložila deku na louce na zkratce od zelené na zelenou a naobědvala se. Seděla jsem sice ve stínu ale žár z rozpálené louky na mě občas foukal. Později se začalo zatahovat a tak naštěstí zas takové horko celý den nebylo. Před přívratem jsem zabočila kolem rybníků, na žlutou značku opět nahoru na protější hřeben a pak po modré až ke kapli Sv. Antonína. Byl tu i přístřešek a ohniště. V přístřešku ovšem, místo obligátního načatého kelímku hořčice, se kterým se setkávám pravidelně, byla Margotka a lahev rumu. Holt jiný kraj, jiný mrav :D
Dál jsem zase pokračovala po hřebeni, po modré a pak po žluté značce, směr Zhořský kopec a rozhledna Kozlovský kopec. Cestou jsem si udělala zacházku kolem pravěké osady Křivolík, ale bylo tam až příliš živo. Možná nějaký tábor, takže jsem jí zase obešla, osvěžila se u Dědovy studánky a vrátila se zase nahoru na kopec. Vyšla jsem si na rozhlednu (opět 30Kč vstupné) a porozhlédla se po kraji zase o kus dál než ráno. Nakonec zbývalo jen sejít po červené značce do České Třebové, kde jsem si ještě prošla park Javorka. Vlastně to byl už spíš takový pochod na nádraží, ale viděla jsem Bosenský pavilon, vodotrysk a jakýsi orloj - pohyblivý loutkový obraz "Selka".
Comments