Příhrazské skály a Valečovské světničky
-kdy-02/2022
-kde-Březina, Mnichovo Hradiště (Středočeský Kraj)
-jak se tam dostat-vlakem/autobusem do Březiny nebo Mnichova Hradiště
-čas-7 hod (18 km)
Skvělý výlet i v zimním ale ne mrazivém počasí, proč? Protože zelený mech všude a borůvčí i kapradiny a vřes, co se neztratily pod sněhem, nebo také jehličnaté lesy dávají všemu zelený nádech jako by už bylo jaro. Zatímco jinde jsou často jen hnědé a pusté meze, tady je krásně zeleno. Autobusem jsme se vydali z Pražského Černého Mostu do obce Březina a odtud po modré turistické značce až k lesnímu statku a dál zkratkou na žlutou. Tam nás právě hned přivítaly krásně zelené skály, skrz které jsme se pěšinou vyvést nahoru na hlavní trasu. Kdybychom šli doprava, dojdeme na Drábské světničky. To bylo moje oblíbené místo když jsem byla malá, často jsme tam jezdili a ještě častěji jsme je pozorovali z auta, když jsme jezdili k prarodičům. Tam jsme ale už byli, možná jen tak ze zvědavosti jsme si prošli Studený průchod - jestli bude studený i v zimě - a pak jsme se vydali doleva, tedy na Krásnou vyhlídku. Nešli jsme ovšem po značce ale po pěšině po okraji skal. Užili jsme si tu pár krásných výhledů, protože byla dobrá dohlednost. Například Ralsko, nebo Ještěd byly krásně vidět a občas i zasněžené Krkonoše. Zajímavým bodem byla jakási kamenná věžička - vyhlídka se schody - na mapy.cz značená jako "Skalní masiv Geront".
Další zajímavostí na cestě byla Trhlinová propast, přestože má mít údajně hloubku až 23m takhle z výšky vypadá jako obyčejná rokle. Dále na našem dlouhém výletním seznamu byla restaurace Na Krásné Vyhlídce. Tedy alespoň bistro stánek a párky v rohlíku s tolik hořčice, že nás až pálila pusa a nakopla nás na několik dalších kilometrů. Od Krásné vyhlídky, která je opravdu krásná, jsme pokračovali po červené značce ke zřícenině Staré Hrady u Příhraz. Z hradu toho moc nezbylo, zato si tu člověk užije lezení po příkrých schodech, žebřících, z našeho směru směrem dolů. Bylo krátce po poledni, slunce mělo sílu a na téhle straně lesa bylo krásně teploučko, stačilo ale slézt dolů a následovat červenou do údolí a opět do kopce na Příhrazské skály aby se zase udělala pořádná zima. Prostě v únoru je velký rozdíl, zda jdete po slunné, nebo stinné straně kopce.
Prošli jsme si takovou odbočkovou smyčku, tam po žluté, zpět po modré, abychom viděli co nejvíc z toho co nám Příhrazské skály mohou nabídnout. Zašli jsme i na zříceninu hradu Hynšta, kde opět z hradu nic moc nezbylo, pouze dlouhý tunel a také tu byla k vidění zajímavá železitá skála. Od Hynšty jsme pokračovali po modré značce pomalu zpátky. Už jsme dlouho nebyli na pořádném výletě (a možná taky dlouho nebudeme, protože zapisuji poznámky nemocná a s nudlí u nosu) takže nás cesta začínala trošku vyčerpávat. Přesto jsme se rozhodli vystoupat se podívat na kopec na obětní kámen. Pod námi procházel další pár, který terénní výzvy místního kraje nebral s takovým nadhledem a vypadalo to, že brzy bude mít někdo kudlu v zádech. A to byl prosím krásně rovný úsek, já když už jsem protivná, tak v zásadě jen do kopce a kvůli nepřiměřenému tempu.
Posledním cílem dnešního dne byl hrad Valečov a Valečovské skalní světničky. Cestu jsme si trochu zkrátili přes Zápudov a pokračovali po zelené. Valečovské světničky byly překvapivě rozlehlé a zachovalé. Na rozdíl od drábských světniček nejsou tak vysoko nad terénem, nebo minimálně z nich není tak fenomenální výhled, ale jsou opravdu zajímavé. Dokonce je tu k dispozici mapka, kdo kde bydlel. V jedné z nich jsme našli i luxusní 2+KK, s centrálním schodištěm uprostřed domu a krásným výhledem.
Nakonec jsme zamířili na hrad Valečov, přišli jsme pět minut před zavíračkou a hlídač byl nekompromisní, takže jsme si hrad prohlédli jen zvenčí a necháme si ho na nějaký další výlet. Však taky tu mám ještě nějaké plány. Na vlak do Mnichova Hradiště jsme pak sice museli trošku poklusem - zdá se že je to tu zakleté, stejné jsme to měly s kamarádkou Pavlou před asi deseti lety - ale nakonec jsme to stihli. S posledními paprsky slunce před sebou a siluetou Bezdězu na horizontu. A přes opět nepříjemné zkušenosti se zpožděním a objížďkou (dopravu tu zajišťuje Arriva) jsme se nakonec zdárně dostali domů.
Comments