Ronov a okolí
-kdy-04/2024
-kde-Kravaře - Úštěk (Ústecký kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Kravaře v Čechách, vlakem z Úštěku
-čas-7 hod (18 km)
Tentokrát jsme se vydali s Radkem na výlet k České Lípě. Naším prvním cílem byl kopec Ronov, který se tyčí hned nad vlakovou zastávkou Kravaře v Čechách, a dále že se uvidí. Výstup na Ronov, přestože se nejen na první pohled opravdu tyčil vysoko, nakonec nebyl tak náročný, snad jen nás překvapilo teplo, jaké už takhle po deváté ranní panovalo. Ronov se po zbytek výletu tyčil úplně ze všech stran, jak jsme ho různě obcházeli a proto byl velkým orientačním bodem nejen na první pohled ale také na každý další. To už jsme ho ale naštěstí měli za sebou. Na vrcholku kopce je poměrně rozsáhlá zřícenina a krásné výhledy do kraje, hlavně k Holanům a Zahrádkám byl hezký výhled na krajinu s rybníky.
Z Ronova jsme pokračovali po červené turistické značce na silnici vedoucí do obce Stranné a Blíževedly, ale rozhodli jsme si udělat odbočku a naopak se po silnici vydali na opačnou stranu. Jen co jsme minuli chmelnici, kde už se pilně pracovalo, vydali jsme se po polní cestě k lesu a pak doleva další polňačkou až ke zřícenině hradu u Hvězdy. Spíš než zřícenina to byly otesané pískovce s nějakými těmi reliéfy, ale výhled v podstatě žádný, stromy už vyhlídku dávno přerostly. Dále jsme se na zelenou značku a přes obec Hvězda se vydali lesem zpátky na rozcestí u chmelnice. Odtud jsme šli lesními cestami podívat se na některé jeskyně nad litickým potokem, kde jsme také poobědvali, a pak přes vrch kopce kolem další, tentokrát opravdu velké jeskyně kousek od rozcestí „Polesí Bročky“ konečně do obce Stranné. Tam jsme se zase napojili na naší známou červenou a pokračovali dál po ní.
V Blíževedlech jsme si také chvíli odpočinuli a protože na náměstí měli otevřenou sámošku, dali jsme si studenou limču. Hned za vesnicí je pak další zřícenina, a to hradu Hřídelík. Tady je nejzajímavější vstup do hradu, kdy člověk musí projít dlouhou úzkou chodbou ve skále nahoru na vrchol masivu. Samotná zřícenina už tak zajímavá není, protože je celá zarostlá a výhled seshora skoro také žádný.
Dál jsme pokračovali chvíli po značce, chvíli zase po neznačené lesní cestě kolem Blíževedelského lesa až zase zpátky na červenou a až do Úštěku. Poslední úsek se šel sice po silnici, ale výjimečně to vůbec nevadilo, protože byla skoro opuštěná a hezky upravená a nám se hodilo, že kilometry rychle utíkají abychom stihli vlak. Úštěk jsme prošli kolem rybníka a parkem až přímo k nádraží. Tam se stala zajímavá událost, když jsme přicházeli k nádraží, vyletěla z křoví straka a nesla si hada. Had se zmítal a kroutil a buď se nás ta straka lekla, anebo se had prostě vykroutil, ale upadl na zem jen pár metrů před námi. Tak jsme si říkali, jaký by to byl šok, kdyby nám ho hodila za krk.
Commenti