Toulky Křivoklátskem
-kdy-11/2020
-kde-Nové Strašecí (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-autobusem do Rudy nebo Nového Strašecí
-čas-7 hod (27 km)
Měla jsem sobotní den pro sebe a tak jsem si rozhodla pročistit hlavu nějakým bezcílným výletem do lesa, ideálně bez lidí. Počasí té podmínce "bez lidí" celkem přálo, protože bylo zataženo a zima. Když jsem pak vyjížděla autobusem směr Rakovník, ukázalo se že je také mlha a to přímo namrzající mlha. Stromy kolem silnic byly úplně bílé a já začala už v autobuse vytahovat čepici a náhradní svetr abych byla dost oblečená. Vystoupila jsem na zastávce Ruda a přestože bylo opravdu chladno, ukázalo se že svižná chůze mě spolehlivě zahřeje, takže se veškeré moje obavy rozplynuly.
Po lesních cestách jsem se u rybníka Dolní Kracle napojila na žlutou turistickou značku vedoucí podél Leontýnského potoka. Dále jsem pokračovala po zelené kousek Údolím Klíčavy a pak mezi poli k osadě Brejl. Odtud jsem se vydala lesem směrem k obci Nový Dům a hned za posledními domky přede mnou vyběhlo z roští obrovské černé prase. Hnalo se velkou rychlostí nahoru do svahu, přeběhlo, nebo spíš dvěma skoky přeskočilo cestu a zmizelo v lese na druhé straně. Za těch pár let, kdy jsem často v lese jsem už prasata viděla několikrát a přestože mi zkušenost říká, že prase se bojí víc než já, pokaždé se strašně leknu. Tohle byl navíc zaručeně kanec, přísahala bych, že jsem viděla "ty zahnutý zuby nahoru" a taky že za ním vlála černá hříva. Přináší černý kanec přes cestu smůlu? No uvidíme.
Před Novým Domem jsem se vyhnula turistickým značkám a lesními cestami jsem krásně trefila k potoku Ryzava a sestoupila jsem dolů podél jeho koryta než se dole vlil do říčky Ryšavy a já se zase pustila po jejím proudu. Před Městečkem jsem zase zabočila zpět nahoru do lesa, opět jsem si vybrala neznačenou cestu podél potoka. Lidí jsem potkávala minimálně, jen kolem Rudy a Městečka pár běžců. Všude byl krásný klid. Namrzlé stromy začínaly až na vyšších kopcích, takže tady na jihu jsem byla příliš nízko, tady ještě zima nedosáhla, ale čím více jsem stoupala, tím se stromy pokryté zledovatělou vrstvou blížily. Byl to vlastně takový nadzemní mrazík. Tráva zůstala zelená, stromy, keře a vše od půl metru nad zemí výš, bylo bílé.
Jinými cestami, než jsem šla sem, jsem se vrátila k Brejlu a po silnici dolů ke staré bráně do Lánské obory. Tady bylo na čase kouknout na odjezdy autobusů zpátky a přizpůsobit jim trasu zpátky. Bohužel, jak už to často bývá zvykem, jeden autobus jsem měla jen tak tak a na druhý bych musela dlouho čekat. Navíc se blížila čtvrtá hodina a s ní i nevyhnutelné stmívání. Prošla jsem si celé údolí Klíčavy a pak přes Les do Rudy, ale ukázalo se že černé prase asi opravdu nosí smůlu, protože se začalo rychle stmívat a bylo jasné, že autobus nestihnu. Výlet jsem si tedy ještě prodloužila a už za tmy se přes louky a kolem Podhorního rybníka, kde jsem mylně zaměnila vodojem za nedalekou rozhlednu, vydala do Nového Strašecí, odkud jsem přeci jenom měla příznivější spoj. Nakonec to byla pořádná dávka chození po lese, že už zase hned tak na takovou velkou akci nevyrazím.
Comentários