České středohoří - jak jsem nedošla na Radobýl

-kdy-04/2024

-kde-Sebuzín - Litoměřice (Ústecký kraj)

-jak se tam dostat-autobusem do Sebuzín, rozcestí, vlakem z Litoměřic

-čas-7 hod (18 km)

https://mapy.cz/s/madanogata

Vydala jsem se tentokrát sama do Českého středohoří, cílem měl být kopec Radobýl, ale cestou jsem si začala přidávat další a další zastávky, až jsem na Radobýl vlastně vůbec nedošla. Vlakem jsem dojela do Ústí nad Labem, autobusem pak do zastávky Sebuzín, rozcestí. Zajímavé bylo, že v Ústí jsou i příměstské autobusy se samoobslužným odbavovacím systémem – jednoduše se přiloží platební karta pří nástupu a výstupu a automaticky se vypočítá jízdné. Hned po výstupu z autobusu začalo stoupání skrz soutěsku Rytina a před obcí Čeřeniště jsem uhnula lesními cestami až na silnici a nahoru na Varhošť. Celkem stoupání skoro 500 metrů plus schody na rozhlednu.

Po pokochání se výhledy jsem se začala zase na druhé straně Varhoště dobrovolně vzdávat všech nastoupených kilometrů a sešla k vyhlídkám Poradní skála a Krkavčí skála. Cesta soutěskou nakonec nebyla tak zajímavá, takže vědět, co vím dnes, rovnou bych ze Sebuzína vyšla nahoru přes tyto vyhlídky, i když tady je stoupání mnohem mnohem strmější než v soutěsce. Na obou skálách byl krásný výhled na Labe a České středohoří.

Dál jsem pokračovala přes obec Kundratice, kde jsem si na louce chvíli odpočinula. Byla odtud vidět jak rozhledna, ze které jsem před chvíli sešla, tak zajímavé skály na kopci Lysá hora. Pokračovala jsem dál, do Hlinné, kde jsem si celá žíznivá dala v hospůdce dala polévku a radler a ještě jsem si plánovala výstup Radobýl a jak a kde si zase budu moci dát něco k pití, protože teplé počasí i výstup mě zmohl a už jsem neměla moc vody. Jenže jak jsem vyšla, tak už se mi najednou nikam nechtělo a už vůbec ne na další vysoký kopec.

Přepadla mě taková lenost, že jsem ihned začala hledat nebližší cestu na vlak – do Litoměřic. Jedinou výjimku jsem udělala na malém kopečku po cestě – Kamýk, vlak měl stejně jet až za skoro dvě hodiny, tak jsem potřebovala nějak zabít čas. Kamýk byl takový zajímavý čedičový vrch s výhledem na Litoměřice a do rovin Středních Čech, poseděla jsem a zkratkou polem nepolem lesem nelesem jsem došla na takovou polní cestu k Litoměřicím. Tady jsem taky chvíli posedávala a vyhřívala se na slunci až už byl čas jít na vlak.