Řecko - ostrov Samos
-Kdy-08/2023
-Čas-5 Dní
-Poznámky-dobře zde funguje veřejná doprava - autobusy, méně resortů více apartmánů a menších ubytování, větší klid
Letos jsme se jeli vykoupat k moři do Řecka. Volba padla na ostrov Samos. Do poslední chvíle jsme váhali a čekali, protože na některých ostrovech byly velké požáry, ale protože se situace uklidnila, vyrazili jsme. Cesta z Prahy trvá letadlem dvě a třičtvrtě hodiny, protože Samos leží až u Turecka, a to doslova, protože v neužším místě je vzdálenost tureckého pobřeží méně než dva kilometry. Na tom pobřeží se tyčí majestátní hory. I Samos je hornatý, nejvyšší hora má 1443 metrů. Letiště leží na jediné dostupné rovné ploše a je zatraceně krátké, proto je obtížné zde přistát. Na jedné straně se musí piloti ostrou zatáčkou vyhnout horám a pak se musí rychle trefit na přistávací dráhu a rychle brzdit. Přišlo nám, že se nepřistává podle větru, který stejně fouká většinou z boku, ale jak si kdo troufá. Na konci dráhy směrem k moři je silnice a hned pláž. U silnice jsou nápisy, že je zakázáno se v těchto místech zdržovat a zastavovat, pravidelně tu ale bývá hlouček čumilů, kteří si nechávají letadla přistávat a startovat (podle toho jak si který pilot troufá) přímo nad hlavou.
Doprava po ostrově, alespoň pro naše potřeby, byla překvapivě snadná. Všechny místní autobusy jezdí buď z- nebo do- hlavního města, které se jmenuje stejně jako ostrov, Samos, a leží na severovýchodě. Sotva jsme vylezli z letiště, už tu byl autobus do Samosu. Tam jsme sice měli dvě hodiny čekat na další autobus, smůla, protože obvykle na sebe celkem navazují. Ale rozhodli jsme si zaplatit za 15 EUR taxíka do naší první cílové destinace, městečka Kokkari.
Ubytovaní jsme byli přímo u pláže (Vicky’s apartment) a přestože nám kolemjdoucí mohli nahoru koukat na balkon do talíře, mohli jsme si vychutnávat večeře při západu slunce a šumění moře. Také jsme mohli kdykoliv vyběhnout jen v plavkách si zaplavat. A že to bylo plavání! Každé ráno byla klidná hladina, jako by člověk plaval v bazénu. Pláž (Kokkari beach) byla oblázková, ale vypadalo to, jako bychom se koupali na korálkách. Moře krásně čisté, průzračné. Prostě paráda. Nakoupili jsme si nějaké pochutiny, víno, sezamové tyčinky, tzatziki, olivový olej, jogurty, obří broskve a většinou jsme si dělali vlastní vynikající jídla a vychutnávali si je na balkoně. Podruhé večer jsme si zašli na grilovanou rybu, pečené papriky se sýrem a vinné listy do restaurace. Restaurací je všude plno, nejzajímavější jsou ale ty, které jsou ve vedlejším zálivu s přístavem. Jsou přímo na břehu moře a předem jsme si rezervovali stůl v „první řadě“ tedy hned nad hladinou. Zatímco my na rybu, jiní na chobotnice, přímo před apartmánem nám jedna vysela celý den a noc ve speciální bedně, aby zkřehla - to tak, když vás nalákají na čerstvé chobotnice :)
V Kokkari jsme strávili dvě noci a tři dny. Vyzkoušeli všechny pláže, obeplavali poloostrov u Small Lemonakia beach. Prošli jsme se několikrát uličkami městečka. Dvakrát si vyšli na vyhlídku nad přístavem. Vidět tu toho není tolik, ale zase o to lépe se odpočívá.
Další tři noci jsme měli zarezervované na jihu ostrova (Anna Studios), u letiště, abychom se poslední den brzy ráno mohli snadno dostavit k odletu. Cesta na jih byla ještě snazší než na sever, protože tentokrát na sebe autobusy krásně navazovaly. Ubytovali jsme se vyrazili na pláž. První večer na jihu byl ale samé zklamání. Na pláž to byl skoro kilometr, to jsme věděli, a moře, stejně jako na severu, bylo večer více rozbouřené, zato tady ale špinavé zvířeným pískem, to jsme nevěděli. Ani se nám do vody nechtělo, jak jsme byli zhýčkaní křišťálově čistou vodou z Kokkari. Alespoň jsme si užili přistávající letadla. Bydleli jsme v takovém apartmánovém komplexu s bazénem. V noci se všude po pozemku rozsvítily elektrické lapače komárů, stejné jsme měli i do pokoje. Nedaleko je totiž sladkovodní laguna. O té jsme také věděli a proto jsme si přivezli Raid do zásuvky. Ukázalo se, že přestože opatření komplexu byla přísná, nebylo to s komáry tak nejhorší. Venku se dalo sedět asi do devíti večer, pak začali „žrát“, ale v pokoji nás neotravovali.
První večer se doslova celý ostrov sjel do nedalekého města Pythagoria, protože byly oslavy výhry nad Turky, v rámci kterých bylo představení na vodě přímo v přístavu a velký ohňostroj. Podívat jsme ale nešli a ohňostroj jsme viděli i od hotelu.
Další den ráno bylo zataženo, vlhko, dusno. Vydali jsme se do kopce nad naším ubytováním a navštívili Eupanilův tunel. Jedná se o součást starověkého akvaduktu, vytesaného skrz horu. Dvakrát za hodinu jde dovnitř prohlídka s průvodcem. Vždy jedna krátká a jedna dlouhá. Delší, na kterou jsme šli, stojí 10 EUR. Dostali jsme helmy na hlavu a i když zpočátku jsme se pošklebovali, že je to přehnané opatření pro turisty, většina cesty byla doprovázená cinkáním helem o strop jako při hře na xylofon. Tunelem se šlo v podstatě jen půl kilometru tam, a pak zase stejnou cestou zpátky. Většinou se šlo po kovové mřížce, pod kterou byla vybudovaná hliněná trubka která vedla vodu. Sem a tam nějaké krápníkové útvary. Průvodkyni velmi zarazilo, že je v tunelu mlha, to prý se jim ještě nikdy nestalo. Od vchodu do tunelu byl také hezký výhled na letiště.
Od tunelu jsme se po silničce vydali do města Pythagorio. Pojmenovaném po známém filosofovi a matematikovi Pythagorovi ze Sámu. Mimochodem slavnou Pythagorovu větu prý ani vůbec nevymyslel a nebyl by určitě šťastný, že ho všichni znají jen kvůli ní, a ne pro jeho filozofické myšlenky. V přístavu města stojí jeho socha a na opačné straně zase bar, který dle názvu náhodou vypadá jako by byl tajným spolkem všech matematiků.
Pláže v Pythagoriu jsou přeplněné lehátky, takže člověk, který by se chtěl jen tak jít smočit si nemá ani kam odložit ručník. Většinou lehátka vlastní přilehlá restaurace a k obědu nabízí lehátka zdarma. My jsme se bohužel už naobědvali v přístavu, takže jsme koupání museli oželet. Na oběd jsme si dali jehněčí kleiftiko a hovězí stifado. Obojí výborné.
Z dusna venku se mezitím stalo vedro, že by se daly na chodníku vejce smažit a my se belhali za ohlušujícího řevu cikád nahoru městem k pevnosti Lykourgos. Mapy.cz nejsou příliš přesné, co se týká malých uliček, ale za podívání rozhodně stojí „Blue street“ modrá ulice, která se nachází přímo pod Pythagorovým hradem. Úlevu a svlažení v moři jsme našli nakonec za pevností a za útesy, venku za městem.
Další den se mírně ochladilo, bylo tedy příjemně a dokonce i moře bylo ráno krásně klidné a tedy krásně čisté. Koupat jsme tentokrát šli na Pythagorio beach a protože dopoledne tu bylo celkem pusto, docela jsme si to i užili. jen jsme odpočívali a vlastně ani neviděli nic zajímavého. Zbývalo jen se naposledy vyspat, ráno se dodrkotat s kufry na letiště a vrátit se domů.
Comments